Květen 2009

Pixelky - dívka

30. května 2009 v 19:13 | Ja♥hůĐk*@ |  Pixelky

Brýle - WOW

30. května 2009 v 19:12 | Ja♥hůĐk*@ |  Moda-trika,botky atd

Avatary - cupcakes

30. května 2009 v 19:11 | Ja♥hůĐk*@ |  Avatarky


zdroj uveď pls

Já, mé druhé já a … JONAS?? 9. Díl

29. května 2009 v 7:24 | Ja♥hůĐk*@ |  Já, mé druhé já a ... Jonas
Já, mé druhé já a … JONAS?? 9. Díl
(Lidičky sorry, ale nemam múzu, tak se předem omlouvám!! PEACE Leník)
Joe
"Tak kluci jdeme, fanoušci už čekají, a že jich tam je opravdu hodně" s mírnou lítostí nám oznámila maminka a všem bylo jasné, že tohle bude ještě hodně náročný večer…
"Páni!" bylo první, co se mi objevilo na jazyku, když jsme přišli do haly, kde se konala autogramiáda. Divím se, že mi moje bulvy nepřistály u chodidel a nebo že se neskutálely někam hodně daleko, v tomhle "NE"prostoru by se hledaly hodně špatně. Vážně…tam bylo hodně lidí! Nevěřil jsem vlastním očím! "No wow" zářil nadšením Nick a Kevin se ani nevyjadřoval. Hned co nás zbadali fanoušci, začali nehorázně řvát jako na lesy, až jsem litoval toho, že ty špunty do uší mi v tuhle chvíli leží v šatně na stole, hm, tam jsou mi tak prdlajs platný. Tak jdeme na to. "Uff" mírně jsem si oddechl a vydal se po stopách svých bratrů, kteří si to šinuli přímo k podepisovacím stolům. Fakt, že je při snaze dostat se na místo určení skoro roztrhaly ty dravé šelmy, alias bouřlivé fanynky jim byl tak nějak ukradený. Asi jen já se cítil tak trochu nesvůj, ale proč?? No tohle bude záhul. Prolítlo mi v hlavě. Big Rob byl taky mírně nervózní, a to je vážně co říct, asi se mu ten dav ječících fanynek, od kterých nevěděl, co může čekat, nezdál stejně, jako mě, ale co, když zvládl i Amandu!!!...Ou, Amanda, no to je kapitola sama o sobě, kdyby vás to zajímalo, tak je to jedna opravdová fans, která nás nenechala nikdy chladnými. A to skoro doslova! Ale ne, že by nás dokázala nažhavit jako holka, ale spíš nás dokázala rozžhavit zlostí k ní. Byla fakt šílená, jezdila za náma na každičkej koncert, cpala se všude, na každou akci, kde jsme se objevili, na autogramiády, byla něco jako Oliver v Hannah Montaně, než se dozvěděl, že Hannah je vlastně Miley, no i když Amanda se nikdy nezavřela do bedny a nikdy s náma necestovala po státech… naštěstí. Jen jednou se jí podařilo nakecat ochrance, že je Nickova přítelkyně, a zapomněla si doma VIP kartu, tak jí pustili do backstage, když vlítla do naší šatny, Nick tam byl jen v ručníku, ona na něj hned skočila a držela se ho jako klíště, byla k němu přicucnutá jako piavice a div mu nevysávala krev. Nick se jí snažil ze sebe setřást, nuž beznadějně…povedlo se to právě až Robovi, kterej jí od něj odtrhl asi po 5-ti minutách. Chudák Nick měl úplně červený obrysy jejích prstů na svých zádech. Pak jsme se jí podepsali a já a Kev se i vyfotili, ale Nick? Ten to chudák nezvládal, celej večer z ní byl tak mimo, že si zapomněl obout levou botu, a tričko si oblíkl naruby, když jsme odcházeli z haly. No jo, šoková terapie prej léčí, ale v tomhle případě, to bylo spíš opačně, šoková terapie Nicka naprosto šokovala. Vždycky když si na to vzpomenu, tak se musím zasmát, i když tenkrát? Moc vtipné to nebylo, Kevin i já jsme z toho byli taky v šoku a mozek se nám v tu chvíli jakoby zastavil, zasekl na jedné vlnové frekvenci, která celému tělu dávala povel nehnutelnosti. A zároveň s tím i pocit strachu o někoho blízkého…o mladšího bratra. Kdo ví, co taková poblázněná fanynka udělá? Od té doby máme o jednoho bodyguarda víc, a jak se cítíme? No jo, určitě bezpečně, jak jinak. (slyšíte v tom tu mírnou ironii??) některý fanynky nejsou holky, ale skutečně divá zvěř!
Autogramiáda začala, a všechno probíhalo v klidu. Úsměvy padaly na všechny světové strany, do prava, do leva, dolu i nahoru, blesky lítaly všude možně i nemožně, některé holky byly tak zmatené, že ani pořádně nevěděly, co fotí, takže si myslím, že až přijdou domů a budou si projíždět svoje úlovky určitě narazí na pěkný perličky. Čas od času jsem se celkem dobře bavil nad jejich reakcemi na nás. Některé vypadaly, jako by měly co nejdřív omdlít, další se smály od ucha k uchu, až jsem měl dojem, že si tu pusu roztrhnou a jiné byly v obličeji bílé jako stěna, až jim barva přecházela do zelenkava, a právě u těch jsem se obával, že mi jejich oběd skončí na tričku. Takové reakce byly ehm? Jak to říct? Hodně poučné! Asi začnu na každou autogramiádu nosit pytlíky na zvracení, nikdy nevíte, co se vážně stane!!! Vždy připraven toť heslo dne. Šlo to jako na běžícím páse, podpis Kevin, podpis já, podpis Nick,…podpis Kevin, podpis já, podpis Nick,…podpis a fotka Kevin, podpis a fotka já, podpis a fotka Nick, zase podpis Kevin, podpis já, podpis Nick, no přesně podle mých slov, jako na běžícím páse, až na to, že ty zástupy se ne a ne hnout, lidí pořád neubývalo a ruka začínala bolet, hodně bolet, i moje panty by možná potřebovaly promazat, jak mi z toho věčného usmívání zkoprněly. Už jsem ten svůj americkej úsměv ani nemusel nahazovat a hrát, šlo to samo, moje rty se roztáhly do šířky a ne a ne povolit. Ovšem Kevin s Nickem na tom byli stejně, no aspoň malá kompenzace za ty jejich věčný narážky na mojí osobu ohledně Lauren. Och, ježiši Lauren! Pomyslel jsem si v duchu, stoupl si na špičky a začal se rozhlížet kolem sebe, jestli jí někde nezahlídnu. Musí tady být, prostě musí! Řada s fanynkama, které právě prodělávaly počáteční šok z uvědomění si faktu, že se nás můžou dotknout naživo a ne jen našich voskových figurín, se na pár okamžiků zasekla. Nikdo nevěděl, o co se snažím, ale klukům to bylo hned jasné, postavili se taky a pokoušeli se napodobovat mojí snahu být vyšší, vyšší až nejvyšší. Krk se mi povytáhnul nejméně o 10 cm a připadal jsem si jako žirafa, jako jakási trčící naprogramovaná plechovka, co má za úkol jediné, otáčet se ze strany na stranu a monitorovat okolí, vše zaznamenávat na svůj vložený hard-disc a informace posílat do střediska pro vývoj čehokoliv. Stáli jsme tam jako tři svatí a hlavně nepřehlédnutelní borci. Bohužel ani jednomu z nás se tahle žirafí šaráda nepovedla dokončit se šťastným koncem. Lauren jsme neviděli. Nezůstalo nic jen čekat, zda se neobjeví před námi se svým krásným úsměvem, mě se podlomí kolena, ona se usměje znovu, já jí ten úsměv opětuji, a už poběžíme do nejbližší kaple,… "Joe, prober se" "Co? Co se stalo? Co si říkal?" byl jsem úplně mimo, Kevin se na mě podíval tím svým pohledem aneb a pak kdo je tu za vola - znáte to ne? Úplně jako v Camp Rocku, tam hrál vážně blba. Já jen zakroutil hlavou na náznak, ať raději už nic neříká a podíval se před sebe, k mému zjištění tam nestála Lauren, ale jakási malá holčička, typoval bych tak 6-7 let, co měla slzy na krajíčku, třásla se jako osika a žmoulala v rukou mojí fotku. Lehce jsem se pousmál, naklonil se nad ní a pohladil jí po vlasech. Na tvářičkách se jí objevil nervózní úsměv a hned na to mě chytla za krkem a objala. Musel jsem se tomu pousmát. Když mě pustila, tak mi bez jediného slova položila na stůl mojí fotku a já se jí podepsal. Hned k nám přiběhla její maminka, jestli se s námi může Jessica vyfotit. Takže se jmenuje Jessica? Blesklo mi hlavou. Všichni jsme samozřejmě souhlasili, Big Rob jí vyzvedl na stůl a já, Kevin i Nick jsme se postavili hned k ní. Usmívala se od ucha k uchu a maminka fotila, seč jí síly stačily. Když už měli fotek dost, tak Jess postavili zpátky na zem a já ještě ve vteřině připsal na kartu Pro Jessi s láskou Joe a menší srdíčko. Blesku rychle schmatla mojí fotku, dala si jí do levé ruky, kde už držela i Kevinovu podepsanou a se třetí se šoupala k Nickovi, ten jí svým škrabopisem načmáral něco ve smyslu jako Nick Jonas a přidal smajloše, vrátil jí tu fotku, ještě jednou se na nás otočila a potom utekla o pár kroků dál, zastavila se, znovu zkoukla ty podpis-karty, otočila se zpátky na nás a celá rozzářená nám zamávala, až si skoro vykroutila tu svojí slaboučkou ručičku. Pozdrav jsem jí oplatil a pak už jen viděl, jak odchází ruku v ruce se svojí maminkou pryč. Kolona postávajících a nervózních fanynek se pohla opět dopředu. Zase to šlo jako na běžícím páse podpis Kevin, podpis já, podpis Nick,…podpis Kevin, podpis já, podpis Nick. Už toho bylo vážně moc. Zaplněná hala se pomalu, hodně pomalu, ale i přes to jistě vyprazdňovala. Co jsem cítil? Smutek? Vztek? Lítost? Tam uvnitř mě to vřelo. Můj přístav naděje se s každou další a další fanynkou ztrácel v nedohlednu. Pomalu na mě usedávala jakási sychravost. Po tom, co mi Rob řekl o Lauren, se nade mnou rozevřelo nebe, ani mráček zklamání, pouhá naděje, že jí skutečně spatřím, a teď? Nad hlavou se mi burcují černé mraky, které svým vzájemným narážením do sebe rozpoutávají bouřku, blesky lítají všude kolem a ve mně se začíná projevovat vztek. Ale na koho? Na Lauren? Na Roba, že mi o ní řekl? Na mě? Pořád to nechápu, jsem Joe Jonas, ten Joe Jonas, a když to tak vezmu, tak můžu mít jakoukoliv holku, na kterou si ukážku (ne že bych se chtěl chvástat, ale je to tak) a já se zamiluju….ehm zamiluju?? Ne, to je divný, já se zakoukám do někoho, koho ani neznám, viděl jsem jí jednou na videu (no tak ne, přiznávám snad 1000krát na videu) a pak na koncertě a jsem z ní naprosto odvařenej. Tohle vážně nemá logiku."Ahoj" vyrušila mě z přemýšlení o své náladě a citech mladší dívka, no mladší? Kolik jí tak může být? Řekl bych 13? "Podepíšeš se mi?" "Ou, jo určitě, ukaž" pod ruce se mi dostal její památník a… "Lauren Neri? Ty jí znáš?" zíral jsem na ní jako na svojí spásu. No jasně, to je ta holka, co stále vedle ní celý koncert, až teď mi to došlo, když si jí mé oči pořádně prohlídly. "Ehm…" asi nevěděla, jak na tuhle mojí otázku zareagovat "Jo, jo znám, ona je to moje kamarádka víš a chodila s…" "No tak běž dál, já už tu čekala dost dlouho, a chci taky fotku…" odstrčila jí další fanynka od mého stolu přímo k Nickovi, ten se jí podepsal a ona ušla, rychlím krokem. Co že? Odešla? To ne!! Musím s ní mluvit. Honilo se mi hlavou. "Joe, vyfotíš se se mnou?" můj pohled přešel k té ne zrovna zdvořilé slečince, ale nezbývalo mi nic jiného, než jí splnit přání, přece jen jsem tu pro ně a oni pro mě. Ještě před náma bylo asi 20 holek a všechen ruch se uklidňoval. Po dokončení posledního podpisu jsme se všichni tři ještě naposledy postavili před jakýsi billboard a nechali se vyfotit. A…konec. Chystali jsme se k odchodu do šaten, ještě nás zadrželo pár holek a něco okolo 50-ti děvčat stále zůstávalo v hale a nechtělo se jim domů. Poslední zamávání a…
Shelly
Když jsem konečně přišla na řadu pro autogram, tak Kevin se mi podepsal hned a byl hodně příjemný, potom přišel na řadu Joe. Zarazil mě. Zeptal se, jestli znám Lauren, ale proč? Copak on jí zná? Ha, o tom pochybuji, odkud by mohl? Možná ho jen zaujalo to jméno, ano je celkem zvláštní, víte, když jsem mu před obličej podstrčila svůj památník, tak jsem měla na dvojstranně velký nápis Jonas Brothes in London a pod tím nalepené 3 fotky jednu Nicka, druhou Joea a třetí Kevina. No a v rohu jsem měla podpis právě od Lauren, abych si vždycky vzpomněla, že právě při tomhle koncertu jsem byla s ní, s kamarádkou, která mi vždy radila ohledně kluků, módy a hlavně, která kdysi chodila s mým bratrem. Dost rozpačitě jsem chtěla Joeovi odpovědět, ale odstrčila mě nějaká blbka, co se začala skoro lísat k Joeovi, fuj, jak nechutný…a nevypadalo to, že by se to Joeíkovi nějak líbilo…no ale zpět ke mně, řada přišla na mém oblíbenci Nickovi, a co jsem udělala?? Nechala si podepsat jeho fotku a utekla jsem pryč, ježiši já jsem blbá…moje rychlé kroky směřovaly přímo za Lauren, která na mě čekala v rohu celé haly. "Tak co? Spokojená?" zeptala se mě Lauren, když jsem k ní došla, ale podle mého výrazu jí asi došlo, že to neproběhlo zrovna podle mých představ. "Ou, a nebo ne? Co se stalo?" chytila mě za paži a já se skoro rozbrečela "Hej, to je bude dobrý, no tak, pojď sem" a sestersky mě objala. Taková příležitost, byla jsem u něj, a já si to nechám takhle vzít? Já jsem ale blbá. To už jsem nevydržela a rozbrečela se naplno "No tak, pšššt, hej…, no tak, slyšíš? Raději pudem dobře? Hm…?" podívala se na mě se zvednutým obočím "Zavolám ti taxi a pojedeš domu, si lehnout dobře, no tak…je to jenom kluk…navíc je z Ameriky, to by stejně nefungovalo, věř mi" tomu jsem se musela zasmát, má pravdu, je mi 13 a Nickovi 16, to by neklapalo a navíc kdybych doma řekla, že chodím se 16-ti letým klukem, asi by mě naši zabili a nebo vyhnali na ulici za nějakým Jeanem, co stanuje pod mostem. "Táta na mě má čekat před halou" vyšla ze mě konečně kloudná věta. "Fajn, tak pojď, doprovodím tě, dobře." Chytila mě povzbudivě za ramena a pomalu jsme přecházely ty zbylý holky, co ještě pořád nejspíš čekaly na zázrak. No myslím, že se ale žádného nedočkají. Byly jsme skoro u východu, když najednou…
Lauren
Hned, co mě Shelly protlačila do tý nabouchaný haly, tak jsem to vzdala, a řekla jí, že se pudu raději schovat do toho koutu s křeslem, abych ještě nepřišla k úrazu. Shelly se na mě jen zakřenila, šla si stoupnout do řady a čekala a čekala a čekala. Když už kluci konečně přišli, tak se po celý hale rozléhal snad ještě větší rachot, křik, vzlyky a všechno ostatní co ze sebe vydávaly ty nadržené fans, než při koncertu. V tu chvíli jsem byla ráda, že sedím daleko od centra všeho dění a i přes to mam perfektní výhled, takže vím o všem co se u těch tří děje. Byla docela zábava koukat na ty poblázněný holky, co brečí, ječí, piští kvůli???...klukům, který mít nikdy nebudou. Všechno tohle kolem je šílený. Jen tak pozoruju ty tři usměvavý hlavy a pak si všimnu, že si v jednu chvíli všichni stoupli, rozhlíželi se okolo sebe a vypadali strašně roztomile, ale na druhou stranu byl Joe tak nějak…zklamaný??? Potom k němu ale přišla taková malinká holčička a já byla naměkko. Úplně mě dojalo, jak se k ní Joe choval, bylo to jako vystřižený z nějakého rodinného filmíku. Nebo z dokumentu o nejmilejších celebritách. Páni, myslím, že až bude Joe otec, tak bude skvělý otec. Čekala jsem tam hrozně dlouho, už jsem začínala usínat, noha přes nohu, a na pravém koleni položený loket, od něhož vedl zbytek ruky až k hlavě, kterou podpíral, ta začala nějak těžknout a těžknout. "Bože děkujuuuuuuuuuu" tak tohle byla slova, co mě úplně dostala zpátky do života, ale ne zrovna živé reality. Ta holka kolem mě proběhla s podpis-kartou a křičela to pořád dokola, dokud nevyběhla ven, přičemž ještě omylem narazila do druhé prosklené půlky dveří, která byla schválně zavřená. Jo tak tohle mě hodně pobavilo… Ona jenom zatřepala hlavou a už jí nebylo. Po opětovném podívání se na *pro všechny přítomné* hlavní stan (aneb slavnou trojici), jsem přišla na to, že se situace nezměnila, pořád se tam nic nedělo, jen podpis sem, podpis tam. Jako by ty lidi přibývaly a ne ubývaly. No hrůza. Konečně se na řadu dostala Shelly a bylo vidět, že s Joem o něčem horlivě diskutuje, a nebo aspoň Joe diskutoval, Shelly před ním jen stála jako tvrdý Y, pak jí ale odstrčila jedna z těch dvou fans co stály přímo za náma a já měla sto chutí, jít tam a vrazit jí jednu do zubů. No naštěstí jsem se udržela a čekala na Shelly. Ta od Nicka ale skoro utekla, a když přišla ke mně tak byla zničená. Ach jo, bylo mi jí líto. Chytila jsem jí kolem ramen a pomalu se belhaly k východu, protože před halou na ní měl čekat její táta, když…
Joe
Všichni tři už jsme se chystali k odchodu, zastavilo nás ještě pár dívek, sem tam padla fotka a to bylo všechno. První šel Kevin, za ním hned Nick a jako poslední já, moje tělo se naposledy otočilo a ruka zamávala "Robe, co blbneš?" vrazil do mě vší silou, kluci už byli pryč, ale mě nenechal projít. "Hele" pokynul směrem k východu a já se jen nepatrně otočil "OU" to bylo první, co mě v tu chvíli napadlo, celým tělem mi projel elektrický proud a moje nohy už startovaly směrem, kam před chvílí padl pohled nás obou. "Holky, pozor, prosím pusťte mě, no tak hej,…můžu projít?...Jasně, taky vás mam rád, pustíte mě? Prosím, musím se dostat k východu, no tak" snaha dostat se ze zajetí ještě posledních zbylých fanynek se nějak nedařila "TAK DOST" křikl jsem na ně, ale jim to bylo očividně jedno. Nakonec se moje tělo tím hloučkem protáhlo. Ha, protáhlo? Blbost, hodně namáhavě jsem se z něho vysoukal a pokračoval k východu. "HEJ" vyšlo z mých úst, když jsem se pokusil jemně a přitom velmi rázně zastavil odcházejícího anděla…
"Ty?"…
…To be continued…
autor - leník

2x13 Sen se stal skutečností

28. května 2009 v 6:19 | Ja♥hůĐk*@ |  Sen se stal skutečností
"Ach,děkuji za komenty mám vás ráda..je tu další díl + komenty kuju"

Miky
x
Vyřítila jsem se s obýváku za joem do pokoje..Stála jsem před jeho dveřmi a už jsem po několikáty klepala ale nikdy neotvíral,vzala jsem kliku a otevřela "Joe,promin,ale nikdy neotvíral " řeknu a posadim se k němu "Protože stebou asi nechci mluvit ne?" řekne "Ale joe,pochop..Nevim co je mezi náma jestli láska,nenávist nebo jen přátelství ale si super kámoš a já toho druhého joeho chci zpátky" Povzdechl si a zakroutil hlavou "A jak můžeš vědět jakej sem byl před rokem?" "Vzpomínám si,ale ne úplně.Vim hodně věcí,ale není to to samé jako vědět uplně všechno.." "Chápu tě,ale proč to?" tedka si povzdychnu zase já "Miluju ho" řeknu a usměju se "Já..Nevim proč ale nejde mi zapomenout na to co jsme zažili na nic z toho" "Máš cam ne?" "Ta není jako ty..Můžu tě naposled políbit?" zeptá se s nadějí v hlase "Joe neměli bysme " řeknu poslední slova které výjdou než mě políbí..Přiblíží se ke mě a prstem mi přejede přes rty,nakloní se ke mě a nežně mě políbí,jazykem se dostane do mých úst a naposled se propleteme jazyky...Povzdechnu si a odlepím se "Joe..Měla,bych jít" řeknu a už se vstávám s postele "Počkej...Já..Doufám že nelituješ" to slovo mě hrklo "Jestli lituju?" optala jsem se a cítila joeho ruku jak mě stiskla "Já...Newím,všeho je moc" řeknu a odejdu...Zabouchnu jeho dveře a pomalu po jejich dveřích slouzám dolů a slzy si tečou po celém obličeji,proboha proč sem ho jen políbila

Joe
x
Miluju ji,ale proč to....Zranila mě ale...Ten polibek,tomu nasvědčuje mám mě ráda to vim ale proč ... proč je teda s nickem??Nic nechápu sem jen vůl..Povzdechnu si a jdu ke dveřím,než stačim otevřít slyšim zvuk...zvuk vzlyku,někdo mi brečí u dveří..Pomalu otvírám dveře aby nespadla a podívám se na ni...Byla..tak zranitelná její oči rudý pláčem,nestačil sem ji ani nic povědět...Utekla..

Nick
x
Byla půl hodina pryč a nikdo nevycházel,měl sem toho dost rozhodl jsem jít k joeovi.Vycházel jsem po schodech v tom do mě někdo prudce bouchl až sem se musel chytnout zábradlí "Nicku..Promin" zašeptala "Počkej" zakřičim ale nestihnu,uteče..
Proboha co se stalo?Vyřitim se jak jen můžu za joem .. Asi si řeknete že jsem neslušnej ale někdy je to potřeba,bez zaklepání vyřítím do pokoje "takže co se stalo?" řeknu ze zvýšeným hlasem "Nic" řekne ze stejným tónem a dál pozoruje okno "Hele,blbej nejsem joe..Tedka se vyřítila miky ze tvého pokoje" povzdechnul si tak hlasitě že jsem už vycítil problém "Já..no..My" zakucká se a nemůže dopovědět "Nó?" "My..Jsme se líbali" řekne a mě jakoby přejel hněv celý mím tělem a objevila se na mě husina..Strachu "Co?" řeknu neschopnej slova "Já..Sem jen chtěl pu..." než stačil doříct,přilítla facka "Co blbneš,brácha" vyjekne a chytne se za tvář "myslel jsem že ti a miky můžu věřit " řekl jsem

Joe
x

"Né,sakra..Nicku..Já jí chtěl políbit" řeknu se zvýšeným hlasem,nestačim bohužel znova dopovědět zabouchli se dveře a já se mohl studem propadnout..Nesmí se to Miky dozvědět..Byli poslední myšlenky co mě napadli než jsem zabouchl dveře

KONEC POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ

DĚKUJI ZA KOMENTY,OPĚT KRATŠÍ

Já, mé druhé já a … JONAS?? 8. Díl

25. května 2009 v 7:52 | Ja♥hůĐk*@ |  Já, mé druhé já a ... Jonas
Já, mé druhé já a … JONAS?? 8. Díl

(Páni, fakt moc, děkuju!!!! A zase koncert i když tenhle díl je nějakej divnej, no však uvidíte J ok a PEACE Leník)


KONCERT - JOE
…celá naše parta stála dokola, ruce u sebe, menší modlitba jako obvykle a … "Showtime"
rozlehlo se po celé místnosti a všichni šli na pódium, už z dálky byl slyšet ten řev, ale mě, Nickovi a ani Kevinovi to nevadilo. Žili jsme svůj sen…
…věděli jsme přesně, jak chceme, aby show vypadala, prostě aby to bylo dokonalý - přece jen jsme poprvé v Londýně. Všechny fanynky řvaly, až mi to ze začátku rvalo uši, ale o několik okamžiků později se to změnilo a já si vychutnával věc, kterou jsem tak hrozně miloval. Miluju vystupování před lidmi, miluju, když oni jsou tu pro mě a já zase pro ně. Miluju ten pocit, když dělám něco, co mě naplňuje, co chci dělat a co mě baví a tím vším je právě zpěv s mými bratry. "MY" JSME JONAS BROTHERS.
Začátek koncertu byl jiný, než všechny naše ostatní. Chtěli jsme menší změnu, a myslím, že když se řekne "účel svědčí prostředkům", tak to naprosto souhlasí s naší reálnou show. Zhasla všechna světla, ozvala se ohlušující rána a pak…bylo naprosté ticho. Kevin začal hrát na svou kytaru a její příjemný zvuk se linul po celé hale. V tom tichu to znělo naprosto dokonale. Ruch, který byl v hledišti, se začal prohlubovat a fanynky naplno vyjekly, když jsem se já, Nick a Kevin začali vynořovat zpoza pódia. Byl to skvělej pocit, stát na té plošině a vidět úplně zaplněnou halu, do jednoho místečka - naprosto vyprodáno. Začali jsme s písničkou That's just the way we roll, abychom publikum lehce rozpumpovali. Ale myslím, že to bylo naopak, oni rozpumpovali nás. Nevím, ani jsem neměl moc náladu na to prohlížet si ty slečny, co stály před pódiem. Už to všechno dávno znám, na každém koncertě je to stejné. Stojí tam vyparáděné holky, které mají velké výstřihy a malou podprsenku a snaží se co nejvíc zapůsobit, svým křikem, rozhazováním rukama, neustálým koulením očima… ale tohle nás opravdu nebere. Jasně, jsme kluci, ale přece nepadnu na zadek z jednoho pěknýho úsměvu. Těch ještě za celej svůj život uvidím…pche. Párkrát jsem přejel pohledem po celé první řadě, ale nikde jsem se nezastavil na víc jak půl sekundy. Následovaly další naše hity jako Hold On, BB Good a Pushin´Me Away. A právě při ní se to stalo. Viděl jsem anděla. Ano já vím, vím, že jsem říkal, že se do první řady nebudu koukat, ale v té chvíli mi to bylo jedno. Opravdu jsem viděl anděla.
Další písnička na seznamu byla Video Girl. Dostal sem šílenej nápad, nebo teda ne až tak šílenej, ale prostě nápad. Odzpíval jsem si svojí počáteční část, pak přišla řada na Nickovi a já odběhnul do zákulisí. "Marty, Marty,…" řval jsem na jednoho z techniků a při tom se štrachal někde ve svých věcech "Kruci, neviděls mojí kameru?..." začínal sem být mírně hysterickej "Jo, leží tamhle na židli, ale proč…" "Ou, skvělý…" a už jsem si to šinul zpátky na pódium, během zpáteční cesty jí ještě zapnul a už se chytal svýho partu -Video girl rocked my world for a whole two seconds, And now I know I'm not about to be another victim- v tom davu ječících holek můj hledáček zastavil na ní. Byla to blondýnka s rovnýma vlasama, žlutým tričkem s nápisem Peace Now, což mě tak trochu rozesmálo, ani nevím proč. Jedno rameno měla spadlé a mě to připadalo celkem dost sexy, ona celá mi připadala celkem dost sexy, ale nějaká povědomá, jako bych jí odněkud znal. Ale odkud, odkud? V mojí hlavě se najednou rodilo hrozně moc myšlenek, a ne zrovna svatých. Odkud jí znám, kdo je to??? Je sexy!! Už jsem jí potkal? Ty oči. No wow! Také mě napadlo, že by to mohl být jen můj úlet z nějaké párty, ale tenhle ďábelský nápad, co se zrodil v mém mozku jsem ihned zavrhl, protože nejsem typ kluka, co si s holkou jen zahrává a pak jí odkopne jako fotbalovej míč - raz, dva.
Celou písničku byla moje ruka s kamerou nasměrovaná na jedno místo, ale abych nevypadal jak idiot, tak jsem se musel aspoň trochu hejbat. Chodil jsem ze strany na stranu a snažil se působit co nejpřirozeněji, jen nevím, jestli se mi tenhle pokus dařil. Ježiši, asi to poznala. Hrozně sladce se na mě usmála a neobvyklá nervozita, která ze mě při tomhle koncertu sršila na všechny světové strany rázem opadla. Můj přístav naděje byl už v dohlednu, myslel jsem na to, až se s ní setkám při autogramiádě. Až jí uvidím z blízka a prohodím pár slov. Je to Angličanka? No tak Joe, vzpomeň si, kdes jí viděl, kdes jí viděl!!! pořád se mi honilo hlavou. Písnička skončila, ale já to nebral moc vážně, prostě začne další, a já budu zpívat, tak co… "A teď přivítejte prosím všichni naší kamarádku Demi Lovato" zakřičel do mikrofonu
Nick. Tuhle větu jsem měl říct já, ale nějak mi to vypadlo z hlavy, a protože minuta ticha, která se zrodila po konci Video Girl a během mého přemýšlení nad tou neznámou dívkou, nebyla obyčejná minuta ticha, ale trapná minuta ticha, tak se záchrany musel zhostit právě Nick. Na pódiu se objevila Demi a začala zpívat svou nejznámější píseň This Is Me z filmu Camp Rock, kde jsem si zahrál po jejím boku. -I've always been the kind of girl, That hid my face, So afraid to tell the Word, What I've got to say, But I had this dream, Bright inside of me,…This is the real, this is me, I'm exactly where I'm supposed to be now, Gonna let the light, Shine on me,…This is me…- Demi si to užívala a já svým způsobem taky…-You're the voice I hear inside my head, The reason that I'm singing, I need to find you, I gotta find you,…This is the real, this is me, I'm exactly where I'm supposed to be now,…No more hiding who I want to be, This is me, You're the missing piece I need, The song inside of me, This is me, You're the voice I hear inside my head, The reason that I'm singing,…This is me- oba jsme dozpívali "Demi Lovato" konečně se ozvalo z mého mikráku, protože jsem začínal vnímat i okolní svět. "Děkuju mockrát" zamávala a odešla do zákulisí. Já odložil kameru na místo, kde mi byla pořád při ruce a zpustila se další píseň Im Gonna Getcha Good. Tuhle předělávku od Shaniy Twain mam rád už proto, že je rytmická, a dá se při ní dělat hodně blbostí, a všichni fanoušci to poznali. Ta neznámá byla tak sladká, ten její úsměv, jen mam dojem, že se mi dost často smála, ale co, ani se jí nedivím, musel jsem opravdu vypadat jak idiot. No což, bavilo mě to. Ovšem na Nickovi bylo vidět menší zděšení, asi se bál, že dnes večer dostojím svého druhého jména Danger a zase se mi něco stane. Celou písničku jsem přežil bez újmy na zdraví, jen mě tyhle kraviny dokonale unavily, a proto jsme po skončení ohlásili krátkou pauzu. Už jsem vážně nemohl s dechem. "Joe, co to mělo bejt?" "Co, co?" zase se Kevinovi něco nelíbí "No co asi, ten tvůj výstup s kamerou" řekl trochu naštvaně "Jo tohle?" zvedl jsem ukazováček do vzduchu na znamení, že si vzpomínám "No…to bylo jen takový menší odreagování, víš taková vsuvka do programu, ale lidi to bavilo, tak co?" pokrčil jsem rameny, ještě naposledy se napil a vystartoval i s Nickem zpátky. Kevin zavrtěl hlavou a pospíchal hned za náma. Jakési ztišení publika během přestávky skončilo hned po mém prvním kroku na palubky. Ovšem tentokrát jsem blbosti nedělal sám!!! A to protože na řadu přišla naše absolutní hitovka S.O.S., ano není to zrovna dvakrát veselá písnička, ale i přes to je rytmická, a právě to dostane všechny do naprostého varu! Na Nickovi i Kevinovi je vidět, že si to užívají. Kevin ukazuje zase ty svoje typický otočky o 360 stupňů a jeho taneček, Nick skáče ze strany na stranu a láme holkám srdce. A já? -Oohh This is an S.O.S., Don't wanna second guess, This is the bottom line, It's true, I gave my all for you, now my heart's in two, Oohh This is an S.O.S., Don't wanna second guess,…And I can't find the other half, It's like I'm walking on broken glass, better believe I bled, It's a call I'll never get- "WOW, děkujeme" "Díky moc všem" "Díky" ozývalo se ze všech třech mikrofonů po skončení písničky. Nick si došel pro svojí akustickou kytaru, Kevin zůstal stát na místě a já si dal mikrofon zpátky do držáku, chytil ho obouruč a čekal. -Hello beautiful, How's it going?, I hear it's wonderful in England, I've been missing you, It's true.- Ok Nickovi to jde bez problémů, ježiši Joe tak se tam nedívej, slyšíš? Nedívej se na ní, jen se uklidni, zhluboka se nadechni, buď v klidu,… ježiši, já to určitě nezvládnu,…ale no tak už si velkej chlap, nezpíváš to poprvý, Joe bude to dobrý, prostě se nadechni a zpívej. Už jsem si povídal sám se sebou, no skvělý, ten psychouš by se možná hodil, ale to uklidňování mi tentokrát moc nepomáhalo, vážně jsem byl nervózní, taková krásná písnička a já jí zpívám krásné dívce, jenom jí, i když ona o tom neví, proč o tom neví? Proč jí nemůžu vzít na pódium? Proč? Zavřel jsem oči, zhluboka se nadechl -But tonight, I'm gonna fly, Yeah tonight, I'm gonna fly, 'Cause I could go across the world, See everything, And never be satisfied, If I couldn't see those eyes- mezitím zpíval Nick a pak zase já -But tonight, I'm gonna fly, Yeah tonight, I'm gonna fly, oh yeah, 'Cause I could go across the world, See everything, And never be, satisfied, If I couldn't see- ale nedozpíval jsem to. Přesně tohle bylo v plánu, písničku trochu natáhnout. Můj pohled patřil jen a jen jí, srdce mi bilo tak rychle, tak splašeně, až se divím, že mi nevylétlo a nepřistálo přímo před ní. Všichni okolo ječeli, tleskali a hvízdali -If I couldn't see… If I couldn't see those eyes- dokončil jsem celou píseň "Děkuju" vypadalo to, jako by se všem holkám podlomily kolena. V tu chvíli mi to přišlo najednou všechno vtipný a trochu jsem se uchechtnul. O pár okamžiků později jsem opět pronášel větu "Dámy a pánové, přivítejte prosím naší kamarádku Taylor Swift". Začaly hrát první tóny písně Should ve Said No a já se znovu podíval na tu krásku, ale nezdála se být dvakrát nadšená, něco hučela do holky vedle sebe a pak naštvaně odešla. Cože??? Ona odešla??? Co? Proč? Jak? Nevěděl jsem, co si o tom mam myslet. Taylor přišla po schodech k nám dolů a začala na mě zase dělat ty svoje oči, trochu jsem od ní odstoupil a pořád přemýšlel nad tím, co sem před chvilkou viděl. V určitých partech jsem se přidával se zpěvem k Tay, ale moje myšlenky pořád hledaly důvod, proč by se někdo sebral a z minuty na minutu odešel z koncertu?? A zrovna, když přišla Taylor? No jasně Taylor!!!! Je to jenom náhoda, a nebo právě ona je ten důvod? Já to nechápu, co se stalo?... Taylor kolem mě chodila jako mlsnej kocour, kroužila kolem dokola, házela po mě pohledy typu-tak Joe už se prober, jsem tady, kvůli tobě!- Pořád nechápe, že o ní nemám zájem, beru jí jen jako kamarádku, ale chodit bych s ní nikdy nemohl, ty její nálady, a to, jak se na člověka upne, chytí se ho jako klíště a prostě nepustí. I ve vztahu chci mít určitou volnost a s ní bych žádnou neměl. Ano, je krásná, hodná, upřímná, ale… prostě to není můj typ. Celou písničku se dotyčná nevracela. "Dámy a pánové, Taylor Swift" "Děkuju mnohokrát" tohle byla poslední slova před Taylořiným odchodem do zákulisí. Už si jí představuju, co tam zase bude dělat, sedne si na gauč, schmatne první, druhý i třetí brambůrky a začne je do sebe házet. K tomu si pustí TV, hodí nohy nahoru, a bude čekat, než neskončí koncert, potom tam přijdeme my, a ona bude dělat tu dokonalou krásku, co se nikdy necpe ničím nezdravím a zase se do mě pustí. No, už se na to těšim. Jedno jí ale musim přiznat, je vážně vytrvalá. Při téhle myšlence se zašklebim a vrhnu se zpátky do reality. -Were ganna live to party, gatta bust your move, everyones in the groove, tell the dj to play my song, are you ready to rock n' roll? hey! hey! hey! we were out on the floor, and we danced the night away,…but i begged her for one more song, let the music play!, were ganna live to party, gatta bust your move……- Och Bože, je tady, zase je tady. Moje oči se rozzářily štěstím, zalilo mě divné teplo, ruce se mi zpotily a úsměv mě nepřestával opouštět. Vrátila se zpátky na svoje místo a já si jenom zhluboka oddechl. Po odzpívání Live To Party byla na řadě další naše hitovka -Well here we are again, Throwing punch lines no one wins,…No we're not gonna work this out tonight, (We won't work this out), No we're not gonna make this right, So I'll give a kiss and say goodbye, (Give a kiss goodbye), 'Cause were not gonna work this out, Tonight…Every single word's been said (whoa oh ohh)…No we're not gonna work this out tonight, (We won't work this out), No we're not gonna make this right……..- Páni!!!!!! Nevěřil jsem svým očím!! Díval jsem se na ní. Naprosto se do tý písničky ponořila. Asi už vím, která bude její oblíbená. Užívala si to jako všechny ostatní uječené fans, a tohle mě pohladilo u srdce. Měl jsem radost i za ní…. Tak a je tu poslední písnička naše žhavá Burnin´Up. Nick seděl za bicí soupravou a já s Kevinem jsme mlátili do takových velkých bubnů. Pak jsme odhodili paličky a zpustili -I'm hot, you're cold, You go around like you know, Who I am, but you don't, You got me on my toes…I'm slipping into the lava, And to keep from going under, Who turn the temperature hotter, Cause I'm burnin' up, burnin' up For you baby……- "Přivítejte Big Robaaaaaaaaaaaa" Rob se vyvalil s tim svým tělem ze zákulisí a pořádně to tam rozjel -Yo, we're burnin' up in this place tonight, Your Brothers sing it loud and we're feelin' right, Get up and dance, don't try and fight it, Big Rob is for real and that's no lie…Stop, drop and roll and touch your toes…I got JB with me playin' it down, Come on boys, let's bring the chorus arend…I'm slippin' into the lava, And I'm tryin' keep from goin' under, Baby, who turned the temperature hotter?, 'Cause I'm burnin' up, burnin' up for you baby Burnin' up, burnin' up for you baby- fanoušci řvali jako pominutí, smyslů zbavení. "Dámy a pánové, Big Rooooooob. Dobře chtěl bych vám všem představit tyhle neuvěřitelný lidičky takže je tu Jack "Flawless Lawless" Lawless, no tak Jacku do toho…" a začaly se ozývat neuvěřitelné zvuky bicí. "…Ok a pak tu máme Grega Garbowsky..." na řadu přišla basová kytara. "A další Ryan mistr keyboard..." tento zvuk je vám určitě jasný. "...A teď neuvěřitelný kytarový mág Jonh Taylor…" "Nazapomeňme i na nejlepší smyčcový orchestr, který nás celý koncert doprovází…no tak lidi do toho…" dokonale sehraní. "…Děkuju mockrát, mé jméno je Kevin Jonas, děkuju moc a dobrou noc" "Lidi moc děkujeme, moje jméno je Nick Jonas, vážně díky…" "Hej všichni já jsem Joe …… a my jsme Jonas Brothers" -One, two, three I'm slippin' into the lava, And I'm tryin' keep from goin' under, Baby, who turned the temperature hotter?, 'Cause I'm burnin' up, burnin' up for you baby, Burnin' up, burnin' up for you baby- Nad pódiem se objevil náš znak JB, který vybuchl a začal hořet. Tohle byl prostě konec celý show a našeho prvního koncertu tady v Londýně. Měl jsem z toho hodně dobrej pocit! Fanynky pořád ječely, ale postupně se dav utěšoval, protože se všichni chtěli dostat co nejrychleji na autogramiádu, která měla začínat za nějakou chvilku.
Hned jak jsme dozpívali, popadl jsem kameru, která byla stále na stejném místě, tedy tam, kde jsem jí položil při zpěvu a hodně rychlým krokem, a nebo spíš rovnou během jsem se snažil dostat do šatny. Kličkování mezi všema těma lidma co mi v tu danou chvíli připadali jako šachové figurky, co se mi jenom pletou v cestě, mi dalo zabrat. Nikdy předtím jsem si asi neuvědomoval, že jich tam je tolik, a zrovna když pospíchám, tak bum a všichni se rozhodnou, že si s náma chtějí pokecat, ale já na tohle nemam čas. Celkově máme asi 15 minut na to, abychom se osprchovali, převlíkli, něco do sebe hodili a vydali se na autogramiádu, no a já jsem si do toho ještě zařadil shlédnutí videa. Hm, tohle fakt nestíham!! Každýho kdo mě oslovil, jsem hned odpálkoval slovy, promluvíme si pak a už se moje nohy hnaly dlouhou prázdnou chodbou až k cíly. Dveře od šatny se rozrazily a můj pohled spočinul na notebooku, který byl na stole. Divím se, že tam na gauči neležela rozvalená Taylor, jak jsem předpokládal, ale to nic, zpět k tomu videu. Kameru jsem USBčkem připojil k booku a začal si projíždět to video. Já tu dívku znám. "Joe, co tu blbneš?" ozval se můj starší bratr, když se konečně dopotácel do šatny a šel přímo za mnou, samozřejmě Nick mu byl hned v patách. "Musím si něco pustit" "Skvělý, ale na to teď není čas" pořád do mě hrotil. To mi nemůže dát chvilku pokoj? "Hej, takže už víte, že je tady" prohodil do prázdna Big Rob a usmál se. Co že? On se usmál? "Říkala, že nechce, abyste o ní věděli, prej nemá čas a ani nejde na tu vaší autogramiádu, hele Joe, tys o ní věděl celej koncert? Já jen, že když jsme spolu mluvili, tak měla dojem, že o ní ani jeden z vás neví." pokračoval ve svém monologu Rob a já i bráchové jsme na něj čuměli s naprosto nechápavým výrazem. "O čem to tu sakra mluvíš" zeptal se Nick "Spíš o kom" opravil ho náš nejstarší chytrolín. Což způsobilo menší výrazovou válku mezi těma dvěma. "Tak dost!" už jsem se na ně nemohl koukat "Robe, co to…" ani jsem to nestačil doříct "No přece Lauren, ta holka z…" "LAUREN!!!!!!!!" zařval jsem tak hlasitě, až sebou všichni přítomní škubli. Ježiši já jsem ale vůl!!! Celý koncert přemýšlím nad tím, odkud jí znám a… "Lauren? Lauren?" opakoval nechápavě Nick, rukou si třel bradu a šmátral v paměti, co mu to jméno říká "Ta holka z videa" trkno to dřív Kevina a byla vidět ta žárovička nad jeho hlavou, která se rozzářila jako ten největší maják na světě. "Já věděl, že jí znám! Počkej tys s ní mluvil? Kdy? Kde? Jak? Co? Tak mluv" hučel jsem do Roba "No při koncertě, jak s váma zpívala Taylor, tak…" "Odešla já vím, jen sem to nechápal" "No ona mi říkala, že se s Taylor párkrát chytla, tak…" "Hej, cos to říkal? Že nepude na autogramiádu, jak? Proč?" ani jsem ho nenechal domluvit, prostě jsem chtěl mít během chviličky ujasněný všechny fakta. Takže je to Lauren…nesnáší se s Taylor…nepude na autogramiádu…Ale proč? "No říkala, že na to nemá čas, prej něco se školou, ale Joe, já fakt nevim, jen jsme trochu pokecali, nic víc" "Kluci, co blbnete? No tak rychle umejt, převlíct, no šup, šup, za 10 minut máte tu autogramiádu" přiřítila se do šatny naše máma a začala nás všechny postrkovat do práce. Nezbývalo nám nic jiného, než poslechnout. Byl jsem zmatený, vzpomněl jsem si na ten sen, přitom poslouchal mámu, ale jedno věděl jistě…musím jí najít!
"Tak kluci jdeme, fanoušci už čekají, a že jich tam je opravdu hodně" s mírnou lítostí nám oznámila maminka a všem bylo jasné, že tohle bude ještě hodně náročný večer…
…To be continued…

Text x)

24. května 2009 v 19:53 | Ja♥hůĐk*@ |  Ahojky
Ahojky opět píšu!!



Ach,tak to asi kecám .. Opět né,ale po kratší době jsem zase zde s míma kecama Blog se trošku , víc rozjíždí hodlám trošinu víc obýhat ale zase bych si přálaaby tu taky nějaký byli..Vím asi pro vás - jak pro mě , hraje jedno slovo VEN love-7.gif image by Salisko ..Yes,konečně jsem dneska byla venku - ve vodě pstě NICE den..
Bojim,se bohužel jednoho - že tenhle blog upadne
.. Víte
znám děcka,která píšou svým esbé jen kvůli tomu aby měli hodně komentů a aby se o ně někdo zajmal toast_smile jako třeba jedna holčina (mí kamí) nechci ji jmenovat,spíš bych ji mohla urazit víte u mě tento bog slábne,hodně sem se rozhodovala SKONČIT a moje výsledky? nemůžu..Tolikrát jsem se snažila to napsat,a skončit ! Ale nemám sílu to psát,říct,odejít,opustit lidišky mé esbé nemám sílu...Víte stačila mi jedna rána - zemřela mi esbé a v té době sem myslela že...že skončim..Byla to další rána s ran které mě boleli a bolí do teď pacc Chybí mi,ani nevíte jak..Možná tu holčinu znáte,nepřála bych aby se to stalo mě nebo nikomu jinému když nadtim tedka přemýšlím,i když bych někomu to přála,nedokázala bych to říct,v srdci vypustit a vůbec ne udělat..Je mi divně,když píšu tento článek - ..proč?..Tohle slovo si kladu pořád.neznám ho,neumim odpovědět a vůbec né pochopit..A kdyby jo?..Co by se stalo??Můj život by neměl cenu,někdy je dobré mít tajemství nerozluštěné věci a hlavně KLID,POHODU A ZDRAVÍ na ničem jiném už nezáleží možná se najde něco jako RODINNA..nechápu proč to všechno píšu,nevim proč ale cítim se lépe,jako kdybych se cítila hůř..Směju se,řvu,brečim,sem šťastná,neštastná..Miluju svůj život takový jaký je ,i kdybych ho někdy opravdu vzdala

PEACE


2x12 Sen se stal skutečností

24. května 2009 v 7:20 | Ja♥hůĐk*@ |  Sen se stal skutečností
"Děkuji za komenty,sem ráda že se vám to líbí + komenty kuju"

Nick
x
Došourám se ke dveřím,a s povolným obličejem otevřu.."Co ty tady?!" uvidim stát ve dveřích Camillu,joeho holku..Moc jí v lásce nemám,a popravdě VŮBEC "No,hej..Ahoj.Zavolal bys mi sem joeho?" zeptá se s unuděným hlasem "Fajn"zamrmlám a přivřu dveře,dojdu do obýváku a pošlu joeho ke dveřím "Náštěva" zamrčím "Dík" řekne radostně a proběhne kolem mě

Joe
x
"Návštěva" zamrčí na mě nick naštvaně,a vycítím v tom žárlivost "Dík" radostně kolem něj proběhnu a dojdu zbytek cesty ke dveřím "Ahoj Cam" řeknu a radostně jí líbnu na rty "Juj,ahooj jou" řekne zaskočeně a pusu mi vrátí "Co pak potřebuješ?" "To ani nemůžu příjít na návštěvu ke svému klukovi?" zeptá se trošku dráždivě "Jasně..ale je to trochu divné" řeknu a pozvu jí dál ...

Miky
x
Seděli jsme v obýváku a povídali jsme si .. Když se nick vrátil,trošku se tvářil otráveně ale nevěnovala jsem tomu pozornost,až když do dveřích příšla Camilla "Ahoj,lidi..Doufám že vás neruším a mužu si přisednout?" řekne přátelsky a na všechny mávne rukou,její pohled zastaví umě a chvíli si mě prohlíží . "Čau,Cam..Jasně newa,posad se" řekne povzbudivě kevin a ukáže na volné místo vedle mě..Nejradši bych na něj skočila,ale co se dá dělat budu muset sedět vedle ní..Celou dobu co se Cam vesele baví s ostatníma hipnotizuju dveře odkaď vešla camilla,a když konečně vydim joeho myslela jsem si že mi vyskočí srdce s hrudníku jak se mi zachvělo vlnou radosti...Joe si mého pohledu všimne a přátelsky se usměje,ale když zastaví pohledem vedle camilli zarazí se a nechápavě na mě mrkne..Všimnu si jehou rukou jak svíraj flašku,od nějakého vína bo piva nepoznala jsem to..Přišel k nám a posadil se na druhou stranu od camilli "Tak lidi,při cestě s pokoje jsem narazil na flašku nezahráli byste si" v tom mě to zarazí a já začnu zpomínat co se mi stalo když jsem ji naposled hrála..Povzdechnu si a prohrábnu vlasy "Ty máš fakt nápady" zamrmlám "Jojo,tomu někdy fakt rupne v bedně" uchechtne se kevin "Haha,fakt VTIPNÝ" řekne trošku uraženě "tak budete?" zeptá se opět a prohlédne si všechny "Hele,já radši ne..Takle naposled když jsem hrála flašku jsem skončila nahá a opilá." Joe se lišácky usměje "Hele,já tě nahou už vyděl..Tak by problém nebyl" usmál se "Klídek chlapče..Jak říkám nebudu" zakroutim hlavou "Raději bych měla jít domu,dobalit atd..Tak se mějte" zamrmlám trošku napruděně a jdu ke dveřím "Počkej" chytne mě u dveří nicol a s jejíma čokoládovýma očima mě začne prosit "Miky,nesmíš mě tu nechat.Skončim zase jako ty,prosím bud tu semnou" Povzdechnu si "Nicol,a nechtěla bys radši domů?" "Né" řekne rozhodně "Tak jo,fajn.Ale jak budu už nadprůměr ožralá dem domů" rozkázala jsem se šli jsme do obýváku "Tak fajn,jsme všichni" řekne joe a uchopí flašku,flaška se roztáčí a začíná jí se mi potit ruce .. A jak jsem doufala dopadlo to na mě "Tak miky" zasměje se na mě a já se pousměju "Pravda,ukol?" zeptá se a já se zapřemýšlím..Nahá být nechci a pravdu bych říct mohla "Oky,pravda" prohodim hlavou a joe přemýšlí,najednou mu zmrzne usměv a jukne na mě "Tak jo" prohodim s ledovým klidem ale když promluví zmrznou mi slova "Miluješ mě pořád?" zeptá se a já cítím jak mě všichni sledujou a od camilli cítím podavý pohled .. Podívám se na svoje oblečení a nemám jinou možnost,sundám mikinu a podávám joemu "Bant" (bohužel nevím jak se to píše kdyžtak mě opravte) Podívá se na mě a podává mi do rukou flašku,cítím se ještě divněji než nahá "Dobře" odebere mikinu a položí si ji vedle sebe..Takle se střídáme celej den až nakonec dáme poslední hru,točí Nicol .. Znova se mi potí ruce a sleduju flašku,nakonec si ulevim padne to na nicka "Tak nickí..Pravda - ukol?" zeptá se a já sleduju nickův obličej,jako kdyby se neuměl rozhodnout "Úkol" řekne rozhodnutě .. Nicol kývne a zapřemýšlí nad tím co mu dá "Tak Nicku,bude to trošku jiné než jiné ukoly co si dostával..Polib Miky" řekne a já se na ni podívám a v očích ji vydim jiskřičky..Nick se na mě podíval a pokýval hlavou "Tak jo" řekne tišše,čekala jsem že mě jenom políbí rychlá pusa,letmá..Ale to se nestalo
Pomalu jsme se přibližovali a koukali při tom jeden druhému do očí. Přišlo mi, že mi srdce musí každou chvíli vyskočit z těla, jaký jsem měla rychlý puls. Ruce se mi začaly potit ještě víc jak nikdy. Cítila jsem jak mi ty jeho obtočil kolem boků. Najednou se naše rty dotkly a mě zavalila vlna tepla, kterou vystřídala vlna štěstí. Jeho jazykem se dostal do mých úst. Poté obkroužil moje rty a naše jazyky se střetli. Chvíli jsme si tak pohrávali, on mě hladil po zádech, já se ho chytla kolem krku. Bylo to mých nekrásnějších 10 vteřin v životě..
Cítila jsem se , jako nabytá štěstim .. V tom se ozvala děsivá rána až jsme se od sebe oba odtrhli,koukla jsem po ostatních ale všichni pokrčeli ramenama,ale jeden člověk mi tam chyběl..Joe..Vyskočila jsem na nohy a vyřítila se do joeho pokoje,mám toho všeho až pokrk,co se jenom s nim a mnou děje.

KONEC
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ
DOUFÁM ŽE SE LÍBILO,JE TO CELKEM DELŠÍ,ALE O MOC NE TENHLE DÍL MĚ BAVIL XD

Náramek - CUTE!

22. května 2009 v 11:02 | Ja♥hůĐk*@ |  Moda-trika,botky atd
wooow,cute!

We lowe CUTE - trička

21. května 2009 v 22:01 | Ja♥hůĐk*@ |  Moda-trika,botky atd
WHITEWHITEGREYFUCHSIA HAZE

Já, mé druhé já a ... Jonas - 7. díl

21. května 2009 v 7:50 | Ja♥hůĐk*@ |  Já, mé druhé já a ... Jonas
Já, mé druhé já a … JONAS?? 7. Díl

(zase hrozně děkuju!!! Je tu koncert. 2- díly - jeden vypráví Lauren a druhý Joe. No však uvidíte, hezký počteníčko. PEACE Leník)
KONCERT - LAUREN

Ještě před začátkem u vstupu - Lauren
Vystoupila jsem z taxíku a……… pusa do kořán, oči vykulené. "Páni…" taxikář se jenom mírně zakřenil "Slečno, jestli jste chtěla místo v předních řadách, tak jste měla přijet alespoň o 5 hodin dřív" tak tomu jsem se musela usmát i já! "Děkuju, příště si to budu pamatovat" a můj pohled se stočil do prava, kde byla nikde nekončící řada postávajících a ječících fanynek, typovala bych tak od 10 - 30 let. Pravda sem tam se objevila i maminka s menším dítkem, nebo babča s hůlkou, ale to byly jen vyjímky. Konečně jsem zabouchla dveře od taxíku, který v klidu odjel. "Tak jdeme na to" pronesla jsem jen tak polohlasně, aby mě nikdo neslyšel. A vypravila se na konec řady (i když nevím, kde ten konec vlastně je) "Lauren, Lauren,…….Laureeeeeen" ohlídla jsem se a tam stála……Shelly (Ianova mladší sestra) rozběhla jsem se k ní a začaly jsme se objímat. "Laur, co tady děláš? Počkej, stoupni si ke mně…" zatáhla mě za ruku
"…to je paráda, a co, jak se máš, a co škola, už máš novýho kluka, co tady děláš na to už jsem se tě ptala? A jak se má tvůj táta? Líbí se ti Jonas Brothers? Já je zbožňuju, je to moje nejoblíbenější skupina, oni sou poprvé v Londýně, včera byli v televizi a zkoušeli anglickej přízvuk, sou tak sladký, miluju Nicka, prostě jsem musela mít lístek, to je paráda, že si tady taky, už si viděla Iana? a jak se máš, vypadáš tak krásně, máš nový vlasy, hrozně ti to sluší, ty jo, ty boty sou parádní, a co je novýho??" sypala ze sebe jako z rukávu "Holka zadrž, nebo zkolabuješ" trochu se uchychtla a už se chystala v pokračování našeho "jednostranného" rozhovoru, když se najednou otevřeli dveře do haly a začaly vpouštět všechny s jednosměrnou jízdenkou tam. Díky Shelly jsem byla v podstatě na začátku celé řady, protože jak jsem se během kontroly lístků dozvěděla, tak ona už tu stepuje asi od jedné odpoledne. To by mě určitě bavilo! "Tak další" vyšlo z úst poměrně dost velkýho bouchače. Shelly hrdě ukázala lístek, který měla pečlivě schovaný ve fólii, a vypadal tak dokonale, jako kdyby ho zrovna vytiskla, i tomu milému chlapíkovi se na rtech objevil sice nepatrný úsměv, ale přece jen úsměv. Shelly vklouzla dovnitř a čekala na mou maličkost. Nenápadně jsem vytáhla VIP lístek tak, aby to žádná jiná fans neviděla a ukázala mu ho. Trochu se zarazil, ale následně pookřál "Slečno, vteřinku počkejte." A hlavu otočil na druhou stranu "Michelle můžeš sem prosím jít" a už za námi cupitala menší postavička. Co se bude dít? "Fajn, jděte za ní a užijte si koncert" pokynul na mě a já se jen nepatrně usmála. "Dobrý den" trochu nervozity "Ahoj, já jsem Michelle a tykej mi ok" "Dobře, Lauren, těší mě" podaly jsme si ruce a krok od kroku se vzdalovaly od Shelly. "Takže máš VIP místo, pojď za mnou a já tě tam dovedu, bude se ti to líbit, protože…" ani to nestačila doříct "No vlastně víš, já se chtěla spíš domluvit, jestli bych mohla místo toho VIP zůstat třeba někde blízko pódia a tak…" "Počkej, jako že ty nechceš na balkon?" koukala na mě s dost nechápavým výrazem. "Přesně" vypadlo ze mě s menším oddychem, že to nakonec pochopila. "OU, páni, já nevím, co…, ale jo, jo jasně, proč ne, tak tě aspoň zavedu dopředu, před pódium bereš?" pořád se na mě dívala tím zvláštním pohledem. Co je špatného na tom, že se nechci cpát do VIP sekce? Asi divná otázka že? "Díky" konečně jsem si oddychla naplno a šla jí za patama. "Tak a jsme tady, no… takže, ehm…uží si to" usmála se na mě a já jí to oplatila "Ještě jednou děkuju" "Není zač, měj se" "Ty taky pa, jo a Michelle?" "Ano?" "Neříkej prosím nikomu, že jsem tady, já nechci, aby to Jonas Brothers věděli, já… teda oni,… nebo já,…no je to složitější, prostě jim to neříkej dobře?" "Jasně, bez problémů" "Tak fajn a ještě jednou děkuju!" "Jasně ahoj" "Pa" a odešla zpátky za prací. "Laureeeeeeen" ježiši, zase ten ječák J "Shelly, páni, já…ty ehm, ty si tady? V první řadě? WOW" "Hledala jsem tě, kam si šla? A co to bylo za ženskou?" "Ale nic, jen mě odvedla na záchod, prej abych tu nebloudila po místech, kam není pro normál lidi přístup, znáš to, jsou tu přece hvězdy…Pche" snaha o zamaskování všech stop se vydařila bez problémů. Tak fajn, shrňme si to - jsem na koncertě JB, v první řadě hned u pódia, jelikož jsem odmítla VIP místo, které jsem vyhrála, vedle mě stojí mladší sestra mýho ex, která mluví jen a jen o Nickovi a do toho mi z obou stran ječí do uší naprosto prdlý fanynky. No, co může být lepšího?? Když nad tím tak přemýšlím, táta měl možná pravdu, ta zábava na hotelu by byla rozhodně klidnější. Já věděla, že jsem si něco zapomněla dát do kabelky. PARALEN!
"Jonas, Jonas, Jonas, Jonas,…" ozývalo se ze všech stran… TMA!!!!! Naprostá a dokonalá tma! Nikde nikdo, jen a jen tma. BUUUUUUUM!!! Ohlušující rána, díky které ztichly i ty dvě nány za mnou. Nejdřív tma a teď? Ticho! Kdyby na zem spadl špendlík, bylo by to v tu chvíli slyšet. Jako by nikdo ani nedýchal, co se bude dít dál???? Zpoza pódia se začaly linout příjemné zvuky kytar a ruch se začal opět prohlubovat. -I woke up on my roof with my brothers, There's a whale in the pool with my mother, And my dad paints the house different colors, Where would we be, if we couldn't dream, And I know, We get a little crazy,… But that's just the way we roll- tak přesně tohle byla slova, která vycházela z úst našich slavných Jonas Brothers, reflektory zuřivě svítily na ty tři postavičky, které se vynořovaly až z konce celého pódia na takmer létající ploše a fanynky? Ty mladé naivní holky, co ve skrytu duše doufaly, že si jich jejich vyvolený člen skupiny všimne, pohlédne jim do očí, zamiluje se do nich na první pohled a budou spolu žít do konce života, tak právě tyto slečny hodně rychlým tempem přicházely o hlas. A ty druhé, které se snažily vychutnat si každičký okamžik z koncertu způsobem natahujícím jedno nebo druhé ucho, tak tyto zase pomalu, ale jistě přicházely o sluch. A fanynky třetího typu aneb JÁ?? Tak ty jen stály, pozorovaly, poslouchaly hudbu, ty dokonalé hlasy ozývající se z reproduktorů, čas od času zavřely oči, a snažily se i přes ten řev mládí vyposlouchat to nejlepší z celé atmosféry, někdy se přidaly ke zpěvu, jindy jen urputně sledovaly prsty na strunách, jak se rychlostí blesku mění akord za akordem, jindy přilítl pohled i do očí toho, který byl v tu chvíli zrovna nejblíže, sem tam padl úsměv, nebo zajásání. Radost sršila jak z hudebníků, tak z posluchačů. Postupem času jsem si začala i zvykat na řev kolem, co zvykat, začala jsem ho úplně ignorovat, ponořovala jsem se stále hlouběji a hlouběji do slov, do citů, do veškerého dění na pódiu a hlediště se mi vzdalovalo čím dál tím víc. Písničky se střídaly jako na běžícím páse: Hold On, BB Good a Pushin´Me Away. Zdá se mi to, a nebo se na mě Joe kouká? Ježiš to je blbost! Shelly byla naprosto vedle z Nicka, nespustila z něj ani na okamžik oči. Joe stál uprostřed pódia a spustil: -You met in work, you should've known better, It's gonna suck when the camera stops rolling, And you'll find out soon that the treatment wasn't worth it, They're all the same, they all want the money, They're all insane, they live for fame, honey, They laugh at you when you're not even being funny- Najednou se sebral a odběhl do zákulisí. Co to dělá? Kam jde? Kevin byl mírně překvapený, ale Nick zvládal bez problémů svůj part -Well, I've been here efore, And I've seen firsthand and front row seat, This little thing they call a video girl- při posledních slovech se už Joe vracel zpátky a něco držel v ruce. "Hele koukni na Joea, co to má?" zakřičela mi neuvěřitelným způsobem do pravého ucha Shelly. Páni, ona odtrhla pohled od Nicka?? Řada ve zpěvu opět přišla na Joea -Video girl rocked my world for a whole two seconds, And now I know I'm not about to be another victim- Až teď jsem si uvědomila, co to vlastně drží v ruce - kameru. "ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ" šlo úplně ze všech stran, ruce uječených fanynek se snažily dostat co nejblíže k pódiu a bylo jim úplně jedno, že před nima někdo stojí. -Get out of my face, get out of my space, Get some class and kiss the past, 'Cause I'm not about to be another victim, Of the video girl syndrome…- písnička pořád pokračovala a Joe stále nátáčel jedno jediné místo ze všech možných i nemožných stran. Jedno místo? Moje místo? Ne, to není možný! Konečně konec a přišla na řadu další píseň This Is Me kdy se k nim přidala i jejich kamarádka Demi Lovato, vážně to znělo skvěle a každý si to náramně užíval a bylo vidět, jak je Demi šťastná, že tuhle neopakovatelnou show může zažívat dohromady s klukama, se svýma kamarádama. Jen mě trochu děsil Joe, protože svojí kameru stále neodkládal, každá holka chtěla jakýmkoliv způsobem zazářit, upoutat jeho pozornost, aby se směr té malé věcičky v jeho rukou dostal i na ně. Pro mě to byl zvláštní pocit. Nevím ho opsat. Husí kůže, radost, strach, možná i nervozita? Ano nervozita! Po vzpomínce na noc a na sen to byla určitě nervozita!!! Jen nevím, co z toho převládalo, ale jedno vím jistě, natáčel mě! Určitě, ale proč? Poznal mě snad? Když přišla na řadu další písnička Im Gonna Getcha Good, tak už Joe konečně tu černou krabičku odložil a položil se zpět do své nadmíru éterické nálady, jeho pohyby někdy vypadaly jako po hodně velké dávce extáze. Nedokázal zastavit. Byl ve svém živlu. Dost často jsem se při pohledu na něj neudržela a prostě vyprskla smíchy. Kdybyste ho viděli, nějaká jeho taneční videa na youtube jsou oproti skutečnosti naprosto nulová, malicherná, nezáživná a nevím co ještě. Tohle bylo něco,… hodně, hodně, hodně, zábavného. Ale asi jsem to tak brala jako jediná, protože ostatní kolem byli unešeni každým jeho krokem, pohybem, skokem, otočkou. Po skončení písně konečně ohlásili mini pauzu. No musím přiznat, že jsem byla ráda, protože kdybych ještě chvilku pozorovala tu skákající osůbku, co občas připomínala Hurvínka na provázku - jedna ruka sem, druhá tam, noha za hlavou i když nevím, jak se mu to podařilo, tak bych musela utéct a dýchat hodně zhluboka, abych se nepočůrala smíchy. Asi po 7 minutách se vrátili zpátky, nabiti novou energií, nebo to tak aspoň vypadalo při nadcházející písničce S.O.S., jak to říct? Na pódiu se nevýslovně bavili. Ale možná toho blbnutí bylo i na jejich síly dost a trochu zpomalili. -Hello beautiful, How's it going?, I hear it's wonderful in England, I've been missing you, It's true...- znělo z Nicových úst, najednou přišla řada na Joeovi, vypadal tak sladce, trochu se klepal, byl nervózní, naše pohledy se střetly, nevím, čím to bylo, ale nemohla jsem z něj spustit oči, nadechl se a zavřel ty své -But tonight, I'm gonna fly, Yeah tonight, I'm gonna fly, 'Cause I could go across the world, See everything, And never be satisfied, If I couldn't see those eyes Nick Hello beautiful, It's been a long time, Since my phone's rang, And you been on that line, I've been missing you, It's true- Joe pořád jen nehnutě stál, oběma rukama svíral mikrofon -But tonight, I'm gonna fly, Yeah tonight, I'm gonna fly, oh yeah, 'Cause I could go across the world, See everything, And never be, satisfied, If I couldn't see- nedozpíval! Pro mou osobu se zastavil čas, koukal se na mě, zhluboka dýchal, všichni okolo ječeli, tleskali a hvízdali -If I couldn't see… If I couldn't see those eyes- dokončil celou píseň "Děkuju" zakřičel Joe do mikrofonu a všem holkám se podlomily kolena. O pár okamžiků později. "Dámy a pánové, přivítejte prosím naší kamarádku Taylor Swift" opět zakřičel a já ztuhla. Tay se pomalu vynořovala z podlahy při prvních tónech své písně Should ve Said No. "Shelly promiň, já si…musím si odskočit ok. Za chvíli jsem zpátky." zakřičela jsem jí do ucha, aby mě slyšela "Cože? Ježiši to vydržíš" "Ne nevydržím, já jdu" vyštěkla jsem na ní a snažila se procpat ke dveřím východu. Bylo to jednodušší, než jsem si myslela. Po jejich otevření a následném zavření jsem začala zhluboka, opravdu zhluboka dýchat. I když záchod byla pouze výmluva před Shelly, abych neviděla tu vysmátou megahvězdičku, tak v tuto chvíli mi ta výmluva připadala jako výborný nápad, který musím skutečně zrealizovat. Moje kroky se tedy rozhodly prozkoumat dlouhou, prázdnou chodbu. "Konečně!" úlevné oddechnutí po nalezení cíle. Když už jsem se chystala ke zpětnému návratu do džungle ječících opic, tak mne zastavil dost výrazný hlas "Slečno, tady nemáte co dělat" škublo ve mně, vážně jsem z jeho hlasu dostala strach a když se mé tělo otočilo k takmer dvoumetrovému chlapíkovi větších rozměrů, dost hlasitě jsem polkla. Ale to byla pouze počáteční reakce. "Slyšíte? Co tady děláte, tohle jsou prostory pouze pro VIP." "OU, jasný, omlouvám se já…." moje ruka už vytahovala ze zadní kapsy u kalhot potřebnou propustku "…ehm tady" a ukazovala jsem mu svou těžce střeženou VIP kartu. "Omlouvám se, já nevěděl, že jste pozvaná" řekl už o hodně mírnějším hlasem "No, to tu dneska neví nikdo" procedila jsem jen tak mezi zuby aby to neslyšel, ovšem nejspíš to bylo i tak dost hlasité "Prosím? Jak to myslíte? A kdo vlastně jste?" koukal na mě s otazníkama v očích. "Och, jasně, já jsem Lauren Neri, a promiňte já jen nejsem tady proto, aby o mě každý věděl, a…" nestačila jsem doříct svou myšlenku "No jasné, vy jste ta výherkyně té video soutěže, že? Já si říkal, že jste mi povědomá. Jsem Big Rob, bodyguard Jonas Brothers" a podával mi svou ruku. "Já vím. Lauren, a nevadí tykání?" "Spíš naopak, těší mě" "Jo, mě taky" docela sympaťák. "Kluci si nebyli jisti, jestli přijedeš, budou mít radost, když se s tebou setkají, a proč si vlastně tady a ne ve vnitř? A nebo spíš na balkoně? Já tě tam ještě za celý večer neviděl." "No jo, víš já vlastně tenhle koncert ani nebyl v plánu, kamarádka Lucka nakonec nemohla ani přijet a já mám hodně práce a musím si vyřizovat různé věci do školy a tak, no a nevěděla jsem jestli budu mít čas sem přijít, vlastně ani nemůžu jít na autogramiádu, fakt to nějak nestíhám a nechtěla jsem, aby kluci věděli, že jsem tady, a pokud jde o to, proč stojím tady na chodbě a nejsem tam uvnitř, tak to je kvůli tý zpívající nádheře, která tam má zrovna vystoupení s klukama" "Myslíš Taylor?" a nevěřícně na mě vykulil oči "Jo, víš já… beru jí jako zpěvačku, ale jako člověka to fakt ne! Je to namyšlená husička, která si myslí, že jí patří celý svět a už se mi to snažila dvakrát dokázat. Trochu jsme se chytly na letišti a pak i tady na ulici a prostě nevím, nemam jí rá.." zase mi skočil do řeči "Tak to si my dva budeme asi rozumět" "Co že?? To jako ty…" "Ano taky jí nemám rád" "Fajn, víš první dojem na tebe? Dost si mě vyděsil hlavně výrazem v obličeji, aneb nikdo mi nebude lézt do prostoru, jestli nemá povolení, ale teď zjišťuju, že si naprostej kliďas" trochu se pousmál a začervenal "Dámy a pánové, Taylor Swift" "Děkuju mnohokrát" ozvalo se za dveřmi. "Tak, nádhera už dozpívala, můžeš se tam vrátit" minutka ticha a oba jsme vyprskli smíchy. "Jo stejně musím, čeká tam na mě jedna moje známá, tak jo Robe, moc ráda sem tě poznala" "Jo, nápodobně! Si vážně sympatická holka, no a jestli si to ještě rozmyslíš s tou návštěvou kluků, tak se uvidíme tam" "Popřemýšlím o tom, ale asi to vážně nevyjde" "No tak nic no, zkusit sem to musel, měj se krásně a uží si zbytek koncertu" "Dobře děkuju. A těšilo mě" "Jo, jo, mě taky a bacha na Taylor" trochu se uchychtnul "No tak tu už snad nepotkám, dobře, měj se pa" "Ahoj" a vešla jsem zpátky do té divočiny. "Ach…" jen jsem si trošku oddechla a vydala se na své místo přes ty hromady běsnící zvěře. A přitom mi zrovna hrála bonusovka Live To Party. "Kdes byla tak dlouho?" byla první otázka, kterou měla Shelly na jazyku "Na záchodě" a víc jsem si jí nevšímala. Přece jí nemůžu říct, že jsem tady jako VIP host, že mě nesnáší Taylor Swift, že jsem potkala Big Roba, začala jsem si s ním tykat, a že i on Taylor zrovna moc nemusí. Tohle všechno by asi nepobrala. -Well here we are again, Throwing punch lines no one wins, As the morning sun begins to rise, We're fading fast, And, we won't work this out…No we're not gonna work this out tonight, No we're not gonna make this right,…Tonight…Every single word's been said (whoa oh ohh), Broke each other's heart's again (ohh oh oh),…No we're not gonna work this out tonight, (We won't work this out), No we're not gonna make this right…….- tak přesně na tuhle chvíli jsem čekala! Písnička, kterou neskutečně zbožňuju, jediná píseň z celého koncertu, kdy jsem zapadala do ječícího davu. Užívala jsem si to stejně, jako všichni ostatní. Jedním slovem EUFÓRIE. Koncert se pomalu blížil ke konci a zbývala poslední píseň. Ano, naše již velmi známá Burnin´Up. Nick seděl za bicí soupravou a Joe s Kevinem mlátili seč jim síly stačili do velkých bubnů. Ve stejnou chvíli odhodili paličky a začala rozlučková show. -I'm hot, you're cold, You go around like you know, Who I am, but you don't, You got me on my toes…I'm slipping into the lava, And to keep from going under, Who turn the temperature hotter, Cause I'm burnin' up, burnin' up For you baby……- "Přivítejte Big Robaaaaaaaaaaaa" zařval Joe a Rob se valil ze zákulisí -Yo, we're burnin' up in this place tonight, Your Brothers sing it loud and we're feelin' right, Get up and dance, don't try and fight it, Big Rob is for real and that's no lie…Stop, drop and roll and touch your toes,…I got JB with me playin' it down, Come on boys, let's bring the chorus arend…I'm slippin' into the lava, And I'm tryin' keep from goin' under, Baby, who turned the temperature hotter?, 'Cause I'm burnin' up, burnin' up for you baby Burnin' up, burnin' up for you baby- fanoušci řvali jako pominutí, smyslů zbavení. "Dámy a pánové, Big Rooooooob. Dobře chtěl bych vám všem představit tyhle neuvěřitelný lidičky takže je tu Jack "Flawless Lawless" Lawless, no tak Jacku do toho…" a začaly se ozývat neuvěřitelné zvuky bicí. "…Ok a pak tu máme Grega Garbowsky..." na řadu přišla basová kytara. "A další Ryan mistr keyboard..." tento zvuk je vám určitě jasný. "...A teď neuvěřitelný kytarový mág Jonh Taylor…" "Nezapomeňme i na nejlepší smyčcový orchestr, který nás celý koncert doprovází…no tak lidi do toho…" dokonale sehraní. "Děkuju mockrát, mé jméno je Kevin Jonas, děkuju moc a dobrou noc" "Lidi moc děkujeme, moje jméno je Nick Jonas, vážně díky…" "Hej všichni já jsem Joe Jonas…… a my jsme Jonas Brothers" -One, two, three I'm slippin' into the lava, And I'm tryin' keep from goin' under, Baby, who turned the temperature hotter?, 'Cause I'm burnin' up, burnin' up for you baby, Burnin' up, burnin' up for you baby- to byla konečná! Nad pódiem se objevil znak JB, který najednou vybuchl a začal hořet. Páni, tečka na závěr!!!! Kluci odešli, nebo v Joeově případě spíše odběhli do zákulisí, asi se převléct a jít na slibovanou autogramiádu, na kterou já nepůjdu. "No tak Lauren, pojď už, ať jsme tam co nejdřív." Hučela do mě Shelly. No tak teda asi pudu, bohužel. Celá hala se začala vyprazdňovat a já se modlila, abych se měla kam schovat…
…To be continued…
P.S.:lidičky prosím vás, to s Taylor neberte vážně mam jí ráda jak zpěvačku, tak je mi celkem sympatická i jako normál holka, jen se mi to hodilo tam napsat, jasný!!!!! Prostě to neberte vážně. Díky za pochopení!!! xDD




Animka - Dog

20. května 2009 v 22:01 | Ja♥hůĐk*@ |  Animky

2x11 Sen se stal skutečností

20. května 2009 v 6:39 | Ja♥hůĐk*@ |  Sen se stal skutečností
"Ahojky,další díl..všem děkuju..Nemám nápady v tom namě všechno padá,fakt se snažim
napsat i delší ale nápady pomalu upadávají..Děkuju"

Miky
x
"Co cože...Mami?!" "Promin..Já už musim končit,ehm..Volá mě manžel" "Coo?!Manžel..Sakra .. mami,počk..." - tutututu .. A uslyšela jsem jen ticho.Ticho v telefonu,kolem mě prostě všude...Bylo mi hrozně,ještě hůř než předtim ...... Ona .. Ona má manžela,možná mám i sourozence a já nic nevim?Já se dozvím vše jako poslední?Bylo mi ze všech lidí špatně,i s těch který si to nezasloužili . Čapla jsem plyšáka (xD) vedle sebe a zabořila do něj hlavu , v rozpacích a hlavou v klíně medvěda jsem usnula.

Druhé ráno
x
"Miky,ššš..Stávej" Uslyším tichý a třesoucí se hlásek..Pomalu zamrkám oči a odtáhnu mědveda dál "Nicool?..Jé ahoj,co tu děláš" zamrmlám s očima upnutýma na její tváří "Mám pro tebe úžasnou správu .. Jednu s nejlepších" "Hmm...Pokud nejde o mámu tak to dobrá není.." řeknu tišše "Ne..neni" řekne a já sklonim hlavu "Víš co,stav se dýl .. Chci spát" řeknu a přehodim si před hlavu polštář "Dobrou!" řeknu zdůrazněně a zavrtám se pod peřinu.. "Promin..Že jsem tě zbudila,ale..Máš si zbalit věci a jít DOMŮ" vyštěkla "Co..cože?!" vykřikla jsem opět já a vyjeveně jsem vystřelila hlavu s polštářů "Jo,zbal si věci a můžeš jít domů" Udiveně se na ni podívám svýma modrýma očima "Po..čkej..Už du na to" řeknu a rychle vylejzám s postele

Doma
x
Vyšlapeme schody a já šťastně hupsnu do postele "Ta mi chyběla" řeknu a zachumlám se "Jojo,ale měli bysme vybalit ne?A potom třeba zajít za klukama" nerozhodně pokrčím rameny "Třeba..Myslíš že jim nebudu vadit,a hlavně jestli tu budou?!" Šťastně zamrká "Jasně..Všechno je domluvené" "tak fajn,jen vybalím a převlíonu se.Potom za nima můžeme vyrazit"Když jsme vybalili,trvalo nám to celkem dlouho..Mých hadrů byla spousta jako kdyby se právě stěhovala ze severního polu..Rychle se převleču a oblečení naházím do skříně
Nick
x
Celej natěšenej jsem pohupoval kolem dveří .. Neustále jsem je obcházel dokaď jsem neuslyšel zvonek,nervozně jsem otevřel dveře "Ahoj" pozdravili holky "Ahoj..Podte dál" řeknu a usměju se.. Holky se posadili do křesla a já mezitim jsem přinesl pití "Děkuju" řeknou a já se posadim vedle nich..Nastalo ticho,bylo tak nervozné že jsem si začal pobrukovat melodii nějké písničky a začal jsem si ji zarývat do paměti..Když kluci vyšli do dveří byl jsem rád že tu nestrávim celou dobu ticho.. "Eh,tak co Miky .. Jak ti je?" zeptám se "Jo,deto.." řekne a tim naše konzervace končí..Nikdo nic nebroukne ani nezamrčí prostě ticho.. "Lidi,nemohli bysme už začít mluvit?Začíná mi to ticho vadit" zakření se Joe "Tak něco navrhni,já taky nechci prosedět celý den v tichu" zašeptá nicol "Oky..Tak třeba .. " zapřemýšlí se a když to chvilku trvá než svojí myšlenku domyslí vybuchnu smíchy "Hele brácha,kam si dal mozek?" optám se pro jistotu "Pořád je na svým místě.Nikam neodešel,ale ty keci brácha..By sis měl nechat" řekne a znova se zakření "No,tak..Nechce te na sebe rovnou skočit?" navrhne Miky "Dobrý nápad" zamračím se a než se stačím otočit tak do mě přilítl polštář "Tak ty takle" zasměju se pobaveně a mrsknu nazpátek polštář.. Než se obě holky ztačí zpamatovat jsou u nich polštáře , popukla polštářová bitka..Netrvalo to ani moc dlouho,ale řvali jsme jak opice "hele,nechtěli byste se sklidnit?" ušlyšeli jsme s dálky hlasy a já poznal tátu "Jasně..Jen jsme si ..." "Jo hráli,to znám..Tak si hrajte - ale potichu..Denisse spí,není ji dobře "Fajn my budeme poticu jak myšky" zahuhlá kevin a znova chytne smích "Spolehám na vás" mrkne na nás a jde zpátky do ložnice .. Zamřemýšlím se nad mamkou,co ji může být..Vlastně ji už dlouho nebylo dobře,ale nic vážného to vždy nebylo .. Než jsem dopřemýšlel byl u mě další polštář a mi se znova oddali smíchu a řevu opic..Do té doby, než nás vyrušilo klepání na dveře..Kdo jen to může být.

FFka,blog pořád pozastavují

19. května 2009 v 17:57 | Ja♥hůĐk*@
Ahoj!!

Chtěla bych se omluvit za mojí nepřítomnost,ale nemám chut a popravdě ani čas sem něco dávat..Buď scháním aby mi lenka poslala FFka a potom sama ještě píšu..Nemám popravdě v tomtu týdnu na nic chuť ani náladu.Ffka tento blog zastavují,nestíhám sem nic dávat obýhat atd..Starám se jen o FFka..Chci se omluvit,přidala jsem sem kusovky 2 (pod timto článkem) a potom jsou tu samé Ffka,popravdě mě to vubec nebaví..Ffka,jako joo,ale nemám nápady..K tomu ještě sem dohazovat obrázky atd..Zabýrá čas a já nic nestíhám,omlouvám se skusim to rozjet...

pa :-****

Kusovka // 0.16

19. května 2009 v 17:54 | Ja♥hůĐk*@
..Zdrojík..

Kusovka // 0.15

19. května 2009 v 17:54 | Ja♥hůĐk*@ |  Kusovky
..Zdrojík..

Já, mé druhé já a … JONAS?? 6. Díl

17. května 2009 v 8:35 | Ja♥hůĐk*@ |  Já, mé druhé já a ... Jonas
Já, mé druhé já a … JONAS?? 6. Díl





(Děkuju za ty komenty!!!
No snad se bude tenhle dílek líbit a za menší erotično se omlouvám!(no hodně malý!)
J Přeju hezký čtení!! PEACE Leník)




…Ano já zítra půjdu na koncert Jonas Brothers…. Poslední slovo… Přesně tohle se mi promítalo v hlavě, když do mě někdo vrazil ….. "Au, neumíš dávat pozor?" vyštěkla jsem trochu naštvaně "Ty?...." koukala na mě jako na zjevení! Pane Bože, za co mě trestáš??? Ano, byla to ta megahvězda z letiště, tohle jsem si fakt nezasloužila! "Jo já! Máš s tím problém?" moje otázka nejspíš způsobila menší výbuch sopky v její hlavě, protože ta hvězdička z ničeho nic zrudla jako rajče "Tsss, si drzá, víš vůbec, kdo já jsem?" "Hej, stačí…" promáchla jsem rukou těsně před jejím obličejem na náznak ticha "…tuhle přednášku už si mi dala na letišti, a popravdě byla nudná, a tak se obávám toho, že kdyby ses do ní pustila znova, tak tu usnu! A to si nemůžu dovolit, za prvé jsme na dost rušný cestě a za druhé mam ještě nějakou práci, promiň,….měj se" mírné ironické zamávání a ladným krokem jsem se pustila dále do spárů Londýnské metropole. Doufám, že jí ještě potkám, no při mém štěstí určitě.
Jak už jsem říkala, nákupy miluju, a tudíž moje kroky směřovaly z jednoho butiku do druhého, třetího, dalšího a dalšího až bylo nutné volat S.O.S. taxík byl na domluveném místě během 5-ti minut. A myslím, že chudák taxikář skoro dostal infarkt, když viděl tu kopici tašek přede mnou, neboť mě zprvu nemohl ani najít, jak byla veliká. Nakonec se všechny tretky zdrcly do kufru a my vyrazily směr hotel. Cesta byla celkem zábavná, protože vyprávění o hektickém životě v taxíku vás pobaví. Hned po příjezdu k hotelu se mých nových módních kousků ujal Matt (poslíček), který to všechno dopravil do pokoje. Hm…je to sympaťák…s pěknou prdelkou. Samozřejmě za dobře odvedenou práci, vysoký tuzér! Tímhle ho dostanu na svou stranu. J

Protože měl táta hodně práce, tak se na pokoj dostavil až kolem půl dvanácté v noci a to já měla už skoro půlnoc! No, nebo ne, nebudu vám lhát. Seděla jsem zase na posteli s notebookem na klíně a pročítala si nějaké věci do školy. Táta se stavil, aby mi popřál dobrou noc a pak zmizel jako pára nad hrncem. Taky bych už mohla jít spát, přece jen, zítra je taky den. Můj poslední pohled spočinul na rodinné fotce v rámečku, kterou sebou vozím všude, mám aspoň pocit, že nikdy nejsem sama. A mozek se ráz na ráz ocitl v říši divů, fantazie a přání!!!

Ráno

"Ježiši,…" rychlostí blesku se mé tělo posadilo a ruka přejela přes čelo, aby setřela pot, jehož důvod zrození jsem si v hlavě přemítala pořád dokola. "Byl to jen sen Laur, byl to jen sen" opakovaně znělo z mých úst, přičemž mé srdce bušilo jako o závod. Uklidni se holka jako by na mě křičel celý pokoj. Očima jsem těkala ze strany na stranu a ujišťovala se o pravdě, že to byl skutečně pouze sen. Mé kroky směřovaly do koupelny, kde tělo dostalo dokonalou očistu a díky studené vodě přestal můj mozek přemýšlet o něm! Hned po zcivilizování mě dole čekala snídaně. "Dobré ráno beruško" pronesl můj šťastně vypadající tatínek a políbil mě na čelo "Dobré" mírně nervózní odpověď "Všechno v pořádku?" "Jo jasně, proč by ne? A co je k snídani?" můj žaludek opravdu žadonil alespoň o minimální sousto z těch nádherně voňavých lívanců. Trochu sirupu a naprosté nevnímání okolí. Mé oči jako by hypnotizovaly šálek čaje, který stál hned vedle talíře. "Krásně voníš…"šeptal mi do ucha a pomalu ze mě sundával tričko. Chtěla jsem to, chtěla jsem jeho. Cítit doteky, horký dech, který přejížděl po mém krku a mé tělo dostával do varu, do varu tak obrovského, že jsem měla pocit, jako bych měla co nejdříve explodovat, nemohla jsem nic namítat, nešlo to, toužila jsem po něm… toužila jsem po něm jako nikdy předtím. Jeho rty putovaly po mém krku, bradě, lících až ke rtům. Jemně se jich dotkl, jako by jim nechtěl nic udělat, jako by se bál, že kdyby trochu přitlačil, rozpadly by se, jako by se bál, že jsou z cukru, a kdyby je jen letmo navlhčil, rozpustily by se. Koukl se mi hluboko do očí se žádostí, abych mu odpověděla, zda může pokračovat, neváhala jsem a bez řečí se svými rty přitiskla k těm jeho, ihned se zapojil, jeho lehkost, jemnost a něha se ráz na ráz změnila v chtíč a touhu. Mé triko ležící na zemi se během několika málo okamžiků mohlo radovat z kamaráda. Jeho nenechavé prstíky objevovaly každičký milimetr mé nahé kůže. Dlaň pomalu putovala se shora dolu a ještě pomaleji a něžněji zdola nahoru. Užíval si pocit štěstí, lásky, touhy, něhy, vášně a toho všeho co k tomu patří. Všechno tohle ho dostatečně naplňovalo, kdybych mu v tu chvíli řekla " ne" i přes to by byl spokojený s tím, co může a s tím, co má! Tedy mě. Už jsem nemohla dál, nenormálně jsem po něm toužila. Jeho doteky byly nesnesitelné. Svíralo se mi hrdlo a vzdychy nešlo zastavit. Pomalu mi rozepínal podprsenku a můj zrychlený dech se projevoval nadzvedáváním hrudi. Dlaněmi si mě lehce přidržoval, jako by se bál, že mu uteču. Naše těla se o sebe třela a rty se dožadovaly dalších a dalších polibků. Vpíjely se do sebe tak silně, až to bolelo a přitom ani jeden z nás si tu bolest neuvědomoval. Nešlo to zastavit. Rozkoš, kterou mi způsoboval dotekem svého jazyka na mých ňadrech, mě naprosto pohltila. Přejíždění mých dlaní po jeho žhavém těle se rovnalo nebezpečné rychlosti. Adrenalin stoupal. Po místnosti se linuly láskyplná slůvka a hlasité steny spojené se stále se zrychlujícím dechem. Naše jazyky se opět proplétaly se žádostí nikdy nepřicházejícího konce. Rukou jsem projížděla jeho vlasy a snažila jsem se k němu přitisknout ještě více, o to samé se snažil i on, pravou rukou mě chytl za zády a nalepil se na mě jako magnet, svým vlhkým tělem. Naše těla se od sebe nedokázala odtrhnout. Z návalu vzrušení jsem zaklonila hlavu a nechávala ho, aby mi přejížděl svými rty a jazykem po ohryzku a přitom mě něžně hladil po dost vzrušených bradavkách. Nezmohla jsem se ani na slovo. Pevné semknutí víček byl náznak na pokračování, v které jsme oba doufaly. Svým jazykem zanechával na mém těle vlhkou cestičku, kterou opět přejížděl ve stejné stopě jedním prstem. Naše činy se vymykaly kontrole. Už dávno to nebylo pouhé mazlení, mozek říkal stůj, ale chtíč byl silnější. Nabíral na intenzitě. Pot nám oběma způsoboval husí kůži, ač ani jednomu z nás zima nebyla. Atmosféra plná erotiky, která v tu chvíli vládla v místnosti, by se dala krájet. Dychtila jsem po dalších a dalších jeho dotecích a polibcích. Dychtila jsem po činech, co budou následovat, po jeho těle. Dychtila jsem po něm!!! Hra jazyků rozpoutávala vášeň proudící v žilách nás obou. Snaha o kontrolu byla momentálně v nedohlednu. Jeho dlaň přejížděla po mé paži, krku, tváři až jsem jí zachytila u svých rtů a zasypávala jí polibky. Ochotně zavřel oči a nechal mě, abych si s ním hrála, abych svým jazykem putovala po jeho vypracovaném těle, abych rukama přejížděla po rozpálených svalech, a zarývala do nich své nehty, přičemž stále dokola opakoval chvějícím se hlasem mé jméno. Naše role se opět obrátily a jediné co jsem dokázala, bylo prohnutí těla pod tíhou slasti, která mě pohltila při jeho náruživých dotecích…hlasité steny už nešlo zastavit. Naklonil se k mému ušnímu lalůčku a něžně přes něj přejel jazykem, celým mým tělem proudilo vzrušení spojené se strachem, bylo to nepopsatelné, nabitá tolika wolty, že kdyby se mne dotkl kdokoliv jiný, odnesl by to šílenou ránou, mráz po zádech mi přejížděl každou vteřinou z času, co vypadal, jako by se v tu neopakovatelnou chvíli zastavil. "Joe" opět se přiblížil k mému uchu a zašeptal "CHCI TĚ!!!!"

"Lauren, posloucháš mě?" "Co, tati? Promiň, já zamyslela jsem se, co si říkal?" jen se usmál "Kde si byla?" a úsměv se mu zvětšoval "Ne nikde, já jen,…zamyslela jsem se, promiň, já… měla jsem divný spaní, ale nech to plavat" promáchla jsem rukou a doufala, že poslechne mou radu, bohužel, nestalo se tak "Asi si přemýšlela o hodně důležité věci, protože jsem se tě pokoušel probudit skoro pět minut" a zase se zasmál na můj účet "Ale ne, nic důležitého, jen blbosti, znáš to" zakroutila jsem hlavou a konečně se pustila do těch lívanců. Cpala jsem je do sebe a přitom v úplné apatii zkoumala hnědý hrneček, co stál na stole, nevnímala jsem okolí a vlastně ani nevím, jestli ty lívance opravdu stály za to. Joe? Proč zrovna Joe? Nemohla jsem na ten sen přestat myslet. "A co máš dneska večer v plánu? Jen se tak ptám, protože tady v hotelu má být nějaká zábava" pronesl do ticha zase táta a já sebou mírně cukla. "Jo, no tati já mám na dnešní večer lístek na jeden koncert, tak mě napadlo, že bych tam zašla, když už jsem tady" "Fajn, uží si to, ale teď bychom měli rychle dojíst a jít konečně do sálu, ještě si to tam neviděla, budeš překvapená, jak to připravili" rozplýval se nad představou o dokonalé přehlídce "Jo, máš pravdu, už se těším" odpověď ze mě sice vypadla, ale mé vnímání bylo pořád na bodu mrazu. Zatřepala jsem hlavou ze strany na stranu a doufala, že ten sen nějakým zázrakem zmizí, že se mi podaří ho z hlavy vyklepat, že zapomenu. "Tak Laur pojď, ještě se musíš převléct, nebo chceš jít v tomhle?" a s otazníkama v očích se podíval na mě a můj outfit alias volný tepláky a tílko. "Ehm….ne, jasně, že ne, už jdu, dej mi 5 minut dobře" a moje rychlá chůze směřovala k pokoji.

"Páááááááááni" to bylo jediné, co vyšlo z mých úst, když jsem viděla tu nádheru! Celý sál byl dokonale vyzdobený, bílá, matně stříbrná a černá metalíza. Barvy, které k sobě dokonale ladily. Nic přehnaného, jen ladně načančané závěsy, sem tam menší balónek a velký transparent nad molem se jménem mého otce v černo-stříbrné barvě. V tu chvíli se mi rozbušilo srdce od hrdosti a štěstí, že zrovna já mám někoho jako je on!!! Z minutového vychutnávání atmosféry mě vyrušil Nataniel, který se konečně uráčil přijít, a mohli jsme se pustit do naší práce pomocných sil. Celý den byl skvělý, sice samé lítání ze strany na stranu, pokřikování na modelky, že zrovna Patricie ještě není na řadě, tak ať laskavě nepředchází Silvii a vytahování špendlíků z posledních dodělaných modelů, takže vlastně celodenní dřina, ale opravdu to stálo za to! Myslím, že Nataniel měl pro svou seminární práci dost a dost zápisků a proto si zbytek pobytu mohl vychutnávat lenošením až do závěrečné přehlídky, u které samozřejmě potvrdil svou účast ještě před rozprodáváním lístků. A nemohl si ani odpustit první řadu. Bude to charitativní akce, takže celý výtěžek poputuje do jedné nemocnice tady v Londýně, z čehož mam ještě větší radost! Když jsem byla v Londýně naposledy, což bylo asi před necelým rokem, tak jsem právě tuto nemocnici navštívila kvůli sestře jednoho kluka. No jednoho kluka, on to není tak úplně obyčejný kluk. Jmenuje se Ian Dury a je to profesionální model, a abych to upřesnila ještě víc, tak je to můj ex. Taky právě to byl důvod, proč jsem Londýn navštěvovala tak často. Ale to bylo v době, kdy jsem měla 17 a on 21. Chodili jsme spolu asi dva roky, než se z něho stal naprostej magor, který si myslel, že patřím jenom jemu. Někdy jsem měla dojem, jako by mě chtěl uvázat na vodítko, jen abych ho poslouchala na slovo, a když se ke mně přiblížil nějaký jiný kluk? No to potom lítaly slova.
Brrrrrrrrrr, při vzpomínkách na něj mi naskakuje husí kůže. No a asi před rokem, jsem se dozvěděla, že jeho malá sestřička je právě v té nemocnici, kvůli autonehodě, a protože jsme jí měla ráda, i přes to, jakej blbec se vyklubal z jejího bratra, tak moje návštěva byla nezbytná. I proto je tahle akce pro mě tak důležitá.

Už bylo skoro půl páté a koncert měl začínat v osm, hm, asi bych se mohla jít pomalu, ale jistě připravovat. No ještě si vezmu něco k jídlu, a pak skočím do vany. Můj plán se do puntíku vyplnil, taková menší svačinka se hodí vždycky. Napouštěla jsem si vanu horkou vodou, aby si moje tělo po tom celodenním spěchu alespoň trochu odpočalo a mezitím se pokoj měnil v dokonalý bazar luxusního oblečení. Tam jedna sukně, támhle druhá, tričko od Diora, šaty od Armaniho, jeansy Calvin Klein,… to všechno se válelo po zemi, protože při vyhazování oblečení ze skříně a zkoumání, zda si to na sebe vlastně vůbec můžu obléct se ta menší kopička, co měla původní základy na posteli jaksi převrhla. No nakonec jsem stejně zůstala u své oblíbené klasiky. Oblečení bylo připravené a koupel taky. Jednou nohou jsem vstoupila do vany plné horké vody a chvilku pozorovala kolečka, mihající se na povrchu, která se v pravidelných intervalech rozlévala po celé ploše, ze které stoupala pára, a s vůní jablka, která vycházela ze zapálené svíčky, vytvářela kouzelnou a harmonickou atmosféru hodnou pro odpočinek. V tu chvíli, se mé myšlenky přenesly do dětských let, vzpomínky na časy, kdy jsem házela žabky do jezera u naší chaty a z koleček, co se vytvářela na hladině jsem měla nesmírnou radost, se přesunuly do tohoto okamžiku. Moje dětská dušička se znovu projevila. Hned po ponoření celého těla do vody se moje oči klížily, nutkání usnout bylo hodně silné. Nevím, jak dlouho jsem tam jen tak ležela. Celým mým tělem proudilo vzrušení, zavřel oči, dychtila jsem po něm, hra jazyků rozpoutávala vášeň proudící v žilách nás obou, CHCI TĚ!!!!!....CHCI TĚ!!!!...CHCI TĚ!!! Pořád dokola mi znělo v hlavě, nedalo se to zastavit. "DOST" křikla jsem takovým způsobem, až jsem se sama lekla. Co se to se mnou děje? Pro klid duše se mé tělo pohnulo směrem ze zapařené místnosti, přičemž můj dech se ne a ne zastavit! Srdce mi bilo jako o závod, jako by všechny ty představy byly skutečné a vše jsem prožívala doopravdy, žádné sny, žádné halucinace, ale opravdové doteky, teplo jeho těla, jeho vůně, která mě dostávala do tranzu. Stále jsem jí cítila, i když ani nevím, jaká je v realitě. Nahánělo mi to husí kůži. Ještě nějakou dobu jsem jen tak ležela rozvalená na posteli a hlasitě oddechovala. "Šest hodin, musím začít něco dělat" žehlička byla rozpálená celkem brzo, stačilo párkrát přejet a dokonale hladký look byl na světě. S líčením jsem to také nikdy nepřeháněla, díky bezchybné pleti stačila nanést tenká černá linka na spodní víčko a řasenka pro větší objem a jít na oblečení. Můj pohled přejel opakovaně po připraveném outfitu, až přišlo rozhodnutí, že je perfektní. Černé roury k tomu vyšší gladiátorky, které svými tenkými pásky přepínaly spodek kalhot a navyše lehce žluté tričko s jedním spadlým ramenem, které každého oslní velkým nápisem Peace Now. Bylo skoro třičtvrtě na sedm a já si do kabelky zabalila jen nezbytné věci jako telefon, VIP kartu a lístek, lesk na rty který jsem ještě před odchodem použila, kapesníčky, kartu od pokoje a foťák. I když nevím, na co mi bude. Vylezla jsem z pokoje, zabouchla za sebou a kroky vedly k otcovo pokoji. Dala jsem mu pro dnešní večer sbohem a štrádovla si to k výtahu. Před hotelem už na mě čekal připravený taxík, který mě na určené místo dopravil během půl hodiny…

*****
To samé ráno - Londýn - hotel Devail - pokoj 202 - Joe

"Uhm…" to bylo jediné co ze mě vypadlo, hned po tom co jsem se probudil, nechápu to. Zrychlený dech, husí kůže po celém těle, pot… "Byl to jen sen, no tak, byl to jen sen" ale byl tak živý, tak skutečný! Cítil jsem její tělo a její doteky. Od té doby kdy jsem jí poprvé viděl, na ní nemůžu přestat myslet, a už to došlo i tak daleko, že se mi o ní zdají erotické sny. No Joe, co takhle nějakej psychiatr? "JOE, JOE" znělo zpoza dveří! A už i z pokoje, protože mi do něj vlítl vyburcovaný Big Rob. "Jo v pohodě Robe už vstávám" "Tak dělej, pohni, snídaně už je hotová, kluci sou dole, a za 10 minut jedete do haly dozkoušet ten zbytek, a ty ještě chrápeš, tak dělej" oznámil mi celý program, ale se mnou to ani nehlo "Tak co je, makám, makám" řval mi nepříčetně do ucha, až jsem byl nucen skutečně vstát. "Fajn" vyšlo z mých úst a s ještě stále teplým zážitkem z noci jsem se dobelhal do koupelny a posléze i na snídani.

Při zkoušce šlo všechno dobře, jen mě sem, tam vypadl text, ale asi víte proč. Prostě na ní pořád myslím. Je to něco šílenýho, do dneška se ani jedna nepřihlásila na hotelu, (mají bydlet ve stejném jako my) je to zvláštní. Co když vážně nepřijedou? To by tady už přece byly nebo ne? Koncert je už dnes a pořád nic! Co když jí neuvidím? Od té doby co nám napsaly, že přijedou, tak jsem to bral jako 100%tní už jsem se skoro chystal i na to co jí řeknu, až jí uvidím poprvé. Ale co když vážně nepřijede?? Možná jsem jí měl ještě napsat, třeba by odpověděla. "Hm, třeba" "Brácha neblbni, ani jí neznáš! A podívej se na sebe,
je z tebe troska" chlácholil mě Nick a Kevin jen přitakával "Chceš, aby poznala tohohle Joea, a nebo toho skutečného, až se před tebou objeví, hm?" tahle otázka mi vlezla do hlavy. Toho skutečného, samozřejmě, že toho skutečného! "Máte pravdu, jdeme zkoušet" nějakým záhadným způsobem se mi vytratila z hlavy, nemyslel jsem na ní, ani na ten sen, uvnitř mě byli jen Jonas Brothers, a nic jiného. Muzika, zpěv, užívání si toho všeho, nikde žádná Lauren, ani žádné video, žádné obavy, prostě nic. Jen a jen můj skutečný život. Můj sen, který si právě se svými bratry plním. To pro mě bylo nejdůležitější. Vše se to projevilo i na mém zpěvu, zvládal jsem naprosto všechno, najednou ze mne byl jiný člověk, a všichni si toho všimli. Blížila se osmá hodina a před halou se rozléhal obrovský hukot fanynek. Tak tohle bude velký. …

…celá naše parta stála dokola, ruce u sebe, menší modlitba jako obvykle a … "Showtime"
rozlehlo se po celé místnosti a všichni šli na pódium, už z dálky byl slyšet ten řev, ale mě, Nickovi a ani Kevinovi to nevadilo. Žili jsme svůj sen…

…To be continued…



Ikonka,pro pamelu !

16. května 2009 v 20:39 | Ja♥hůĐk*@
Ahojky,tady je ikonka co jsem vyrobila pro pamču..
tak doufám že ti na ni klikat,půjde ptže mě to de ale kdyby byli
nějaké chyby tak řekni


PS:promin že to jede moc rychle,ale nějak mi to nešlo zpomalit


PSS : zde sen se stal skutečností další dílek x)

2x10 Sen se stal skutečností

16. května 2009 v 8:00 | Ja♥hůĐk*@ |  Sen se stal skutečností
"Další dílek,x) doufám že zase bude líbit + komenty moc za všechny děkuju"

Miky
x
Všechno se mi vrátilo zpátky,nehoda,rozchod,stěhování vše..Byla jsem mimo,koukala jsem do zdi a pořád si to přemítala.Nebyla jsem schopná slov a pořád držela Nicol za ruku.Ale v tom jako kdyby..Kdyby mě zrovna přejelo auto plnou rychlostí a já .. já znova zapoměla....
"Promin,já .. já .. Nějak jsem .. Znova zapoměla" zadrhávala jsem slova a pořád koukala se před sebe "Řekni,co si pamatuješ?" "Já,já...Všechny zpomínky se mi najednou vrátili a po..potom zase zmizeli" "Nic si nepamatuješ?" "Né,zase .. nic" "Měla by si to říct,doktorovi .... " "Já si připadám..Jak blázen který si všechno vymyslel" vzlyknu "Ne..Nejsi jenom....jenom prostě mozek to nemůže všechno střebat najednou" "Né,sama tomu nevěřiš" řekla jsem a rovnou jsem se rozvlykala "Miky,ššš...Určitě budeš v pořádku..Sedni si a já zavolám sestřičku a přinejlepším rovnou i doktora" řekla a já si uvědomila že se znova zavřeli dveře..Schoulila jsem se do klubíčka a dala hlavu do klína,byla mi zle ale proč zrovna mě se to muselo stát?!Myslela jsem si že zase všechno bude v pohodě ale v tom...zase jsem na všechno zapoměla. "Dobrý den,Miky...Jak vám je?" uslyším hlasy...Zvednu hlavu a skusim se usmát,ale nepovede se mi "Dobrý den,já .. já nevim..tak divně" řeknu tišše... "Řekni mi co si s toho všeho pamatuješ,a při nejhorším budeš muset podstoupit kontrole " smutně jsem se zatvářila a začla jsem vyprávět to co se stalo "Tak,fakt si nic s toho nepamatujete?" "Né,vše..vše je podle pravdy" "Tak fajn,vypadáto na normální signály poruchy,ale..Pořád mi nejde do hlavy jedno . Jakto že jste si zpoměla,tak brzy..Nikdy se nám to nestalo" "Já vím,jsem blázen..Stačí jen říct,že mám jít do blázi..." "Ne,nejste blázen,podle pravděpodobnosti jste v pořádku,ale váš mozek si nemůže zvyknout na tolik informací musíte být v klidu" povzdychnu si "Ale proč..proč to všechno?" "Při téhlé nemoci je vše pravděpodobné,nemusíte mít strach..Jedině,s toho že si nikdy nezpomenete" řekne posledníslova trošku víc potichu "Ccože?!" zadrhnu a mám znova chut vrátit čas "nechám vás o samotě,kdybyste něco potřebovala zavolejte sestřičku" řekl , já kývla a zabouchli dveře "Nicol...." řeknu a oči se mi znova zaplní slzama "Nikdo se semnou nebaví,nemají mě rádi..Prooč?!?" "Né,miky..To si jenom namlouváš,všichni tě mají moc rádi" "ALe,ale proč máma nepřišla?" Řeknu a svýma očima ji tikam na ty její "Víš,noo..Nikdo ji to neřekl...Byl tu jenom brácha" "Jakto?!Je to moje rodinna!" "Ale..Ona už to dřív odmítla" řekla a pohodila hlavou "Co říkala?" "Prý .. Nový život,rodinna a všechna minulost....PRYČ" "Ona..Mě už nechce vidět?" "Bohužel ne..Už jsem to skoušela mnohokrát ale odmítla mě." v tom jako kdyby mě podl do srdce nůž a já si myslela že mi pukne "Promin," řekla "Ne nemusíš,sama jsem to u ní pohnojila a .... " "Ne,v pořádku..Ty si nic neudělala,jenom lidská sobectvost není způsob usmiřování a lásky" "Ty myslíš.??" "Ano,promluv si sní..A pokud ne,tak ... " "Už bohužel" "tak jo,já už pudu...Přijdu zase zítra měli by se stavit kluci,tak zatim" "Díky..Pa" řekla jsem..Lehla jsem si do postele..Přivřela jsem oči a přemýšlela co ji řeknu "Ahoj mami,omlouvám se.." né to je blbost,zamýtla jsem ejdno "Mami,víš..Já bych se ti chtěla omluvit za" né hovadina .. počkat možná už vim "Mami,vim..Všechno jsem pohnojila,nikdy jsem si neuvědomila že mi na tobě tolik záleží,ale ty ses mi nikdy moc nevěnovala byla si jako cizý člověk.." Nooo..Tak to zní lépe .. usmála jsem se nad svým nápadem a zvedla sluchátko .. Tak nádech,výdech - Trrrr .. "Prosim,kdo volá?" "Eh,mami?" V telefonu se ozvalo ticho "Miky?" "Ano." "Miky..." vykřikal polohlasně "Mami..Já bych se ti chtěla za všechno omluvit..Nikdy jsem si neuvědomila že mi na tobě tolik záleží,ale ty ses chovala jako cizý,a né jako matka" "Víš miky,já ti odpustila ale..." "To je super,ale proč?" skočila jsem ji do řeči "Miky,já ráda bych se stebou viděla..Ale prostě nemám na to sílu,tě znova vidět .. Bojim se toho setkání,bo víc i tebe" řekla

KONEC....POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ
myslela jsem že mě nic nenapadne,ale jsem ráda že to už mám napsaný!

31-diplomky

14. května 2009 v 19:07 | Ja♥hůĐk*@ |  Bleskovky
Ahojda x) jsou tu diplomky doufám že se vám budou líbit,přidala jsem k těm 3 prvním
ty jmenovky a nakonec společný diplom

Werda

Miška
Lady Kittuška
Án€tQ@

BuRiiNka

Janči-chan

**QuEeN*MiUsHkA**
a poslední .. společný diplom

snad se všechny líbí,dali mi zabrat x)